Smyslové orgány
Obsah
Funkce smyslových ústrojí
Všichni živočichové a lidé získávají informace o vnějším a vnitřním prostředí pomocí smyslových orgánů neboli čidel. Citlivé buňky vůči určitému podnětu – smyslové receptorové buňky - receptory převádějí energii podnětů přicházejících z vnějšího světa v nervovou aktivitu, která obsahuje informaci o kvalitě, intenzitě, místě podnětu.
Složení smyslových ústrojí
Každé smyslové ústrojí se skládá ze tří částí a to:
- receptor (periferní analyzátor) – volná nervová zakončení nebo složitá zařízení
- dostředivá nervová dráha
- korové projekční centrum (korový analyzátor) – zde probíhá zpracování vzruchů
Rozdělení receptorů
- exteroreceptory – přijímají podněty ze zevního prostředí – receptory pro dotyk, tlak, teplo, chlad bolest a chuť
- interoreceptory – zachycují podněty a změny z vnitřního prostředí
- proprioreceptory – zaznamenávají informace o poloze a pohybu těla v prostoru – uloženo ve svalech, šlachách a kloubních pouzdrech
Nervová aktivita vycházející ze smyslových orgánů se dostává nervovými dráhami do smyslových center v mozku, kde nastává jejich úplné zpracování.
Smyslový vjem – vědomá smyslová zkušenost o okolním světě, nevnímáme pouze informace z vnitřního prostředí, jako jsou např. změny ve svalech
Adekvátní podněty - podněty, změny v prostředí, na něž reagují smyslové buňky s vysokou citlivostí
Smyslové buňky rozlišujeme na:
- mechanoreceptory – podnět mechanická deformace citlivých zakončení s. b.
- fotoreceptory – podnět světelné záření
- chemoreceptory – podnět chemická sloučenina
- termoreceptory – podnět chlad, teplo
- nociceptory – podnět bolest
Smyslová ústrojí
Zdroje
- DYLEVSKÝ, I. Somatologie. Olomouc : Epava, 2000. 480 s. ISBN 80-86297-05-5
