Smyslové orgány: Porovnání verzí

Aktuální verze z 5. 1. 2015, 02:57

Funkce smyslových ústrojí

Všichni živočichové a lidé získávají informace o vnějším a vnitřním prostředí pomocí smyslových orgánů neboli čidel. Citlivé buňky vůči určitému podnětu – smyslové receptorové buňky - receptory převádějí energii podnětů přicházejících z vnějšího světa v nervovou aktivitu, která obsahuje informaci o kvalitě, intenzitě, místě podnětu.

Složení smyslových ústrojí

Každé smyslové ústrojí se skládá ze tří částí a to:

1. receptor (periferní analyzátor) – volná nervová zakončení nebo složitá zařízení
2. dostředivá nervová dráha
3. korové projekční centrum (korový analyzátor) – zde probíhá zpracování vzruchů

Rozdělení receptorů

1. exteroreceptory – přijímají podněty ze zevního prostředí – receptory pro dotyk, tlak, teplo, chlad bolest a chuť
2. interoreceptory – zachycují podněty a změny z vnitřního prostředí
3. proprioreceptory – zaznamenávají informace o poloze a pohybu těla v prostoru – uloženo ve svalech, šlachách a kloubních pouzdrech

Nervová aktivita vycházející ze smyslových orgánů se dostává nervovými dráhami do smyslových center v mozku, kde nastává jejich úplné zpracování.

Smyslový vjem – vědomá smyslová zkušenost o okolním světě, nevnímáme pouze informace z vnitřního prostředí, jako jsou např. změny ve svalech

Adekvátní podněty - podněty, změny v prostředí, na něž reagují smyslové buňky s vysokou citlivostí

Smyslové buňky rozlišujeme na:

• mechanoreceptory – podnět mechanická deformace citlivých zakončení s. b.
• fotoreceptory – podnět světelné záření
• chemoreceptory – podnět chemická sloučenina
• termoreceptory – podnět chlad, teplo
• nociceptory – podnět bolest

Smyslová ústrojí

• Ústrojí zrakové
• Ústrojí sluchové
• Ústrojí kožní
• Ústrojí čichové, chuťové a proprioceptivní

Zdroje

• DYLEVSKÝ, I. Somatologie. Olomouc : Epava, 2000. 480 s. ISBN 80-86297-05-5