Virová onemocnění

Z Wiki PedF UK
Přejít na: navigace, hledání

Jako virové onemocnění se označuje vstup viru do organismu člověka a jeho šíření v těle člověka

Viry vstupují do organismu nejčastěji těmito způsoby:

  • sliznicí dýchacích cest
  • sliznicí zažívacího ústrojí (sliznice dutiny ústní, sliznice tenkého střeva)
  • jinými sliznicemi (sliznice močového a pohlavního ústrojí)
  • poraněnou kůží

Viry se mohou množit v buňkách v místě vstupu. Např. virus rýmy se množí v buňkách sliznice nosohltanu. Toto množení vede k poškození a rozkladu těchto buněk, což se projeví známými příznaky onemocnění – rýmy.

Některé viry se po pomnožení v buňkách v místě vstupu šíří lymfatickými cestami do lymfatických uzlin, kde se dále množí a šíří se do buněk jater, sleziny nebo kostní dřeně. Odsud jsou krví šířeny do cílových buněk (buňky centrální nervové soustavy, kůže, svalstva), kde se silně pomnoží, což vede k rozložení nebo silnému poškození těchto buněk za projevu určitého onemocnění. Např. virus spalniček poškozuje kožní buňky, což se projeví vyrážkou na kůži.

Z poškozených buněk sliznic, střevního ústrojí a kůže, moče nebo přímo z krve se viry vylučují z organismu. Nejčastěji se jedná o tyto způsoby:

  • hlenem dýchacího ústrojí, slinami a kapénkami
  • stolicí
  • poškozenou kůží (jejím odlupováním)
  • močí

Latentní infekce

Infekce organismu virem, která se po určité inkubační době projevuje zjevně příznaky onemocnění, označujeme jako zjevnou infekci.

Existuje však řada virů, které po vstupu do organismu v něm zůstávají dlouhou dobu, nebo celý život. Jejich přítomnost se jednou za čas projeví zjevně příznaky onemocnění. Takové virové infekce se označují jako latentní. Ve stavu latence se virus nemnoží , nevznikají nové viriony (forma viru, která je schopna infikovat hostitelskou buňku a množit se v ní). Ty se začnou tvořit vlivem některých činitelů nebo stavů organismu (např. hormonální nerovnováha, horečka, sluneční záření atd.). Tento proces se označuje jako aktivace viru. Množení a tvorba nových virionů se projeví zjevně příznaky onemocnění.

Potom virus znovu přechází znovu do stavu latence, z něhož může být po kratší nebo delší době opět aktivován.

Rýma

je nejčastěji způsobená viry – virus rýmy. Je to infekční onemocnění, je vysoce přenosné (kapénkovou infekcí), a to při běžném smrkání, kýchání, kašli i při mluvení. Infekce se šíří vzduchem a samozřejmě i kontaktem (líbáním, použitím infikovaných předmětů). Inkubační doba je 2-3dny.

Akutní rýma trvá přibližně týden, nástup nemoci je rychlý, před propuknutím rýmy a ostatních příznaků se zpravidla objeví pocity chladu, zimnice (třesavka). Kromě zvýšené sekrece nosní sliznice (vodnatá rýma), toto onemocnění provází kýchání, kašlání, škrábání v krku, bolesti hlavy, únava a zvýšená teplota.

Rýma by se neměla přecházet, protože se může zkomplikovat vážnějším onemocněním, např. zánětem průdušek, ucpáním vedlejších nosních dutin nebo přejít v chronickou formu.

Chřipka

řadí se mezi infekční virová onemocnění, kdy dochází k prudkému zánětu dýchacích cest. Bezprostředně po uplynutí inkubační doby, která zpravidla trvá v rozmezí 12 až 48 hodin, přichází rychlý nástup horečky, bolestí hlavy, svalů, kloubů, třesu nebo pocitu schvácenosti. V některých případech přichází nutkání na zvracení, spavost a jakési omámení. Jedním z typických příznaků chřipky je také dráždivý suchý kašel. Mezi případné komplikace se potom často řadí zápal plic, zánět vedlejších nosních dutin nebo zánět středního ucha. Virus vstupuje do organizmu sliznicí dýchacích cest a šíří se vzduchem, kapénkami. Proti chřipce se můžeme nechat očkovat. Během 20. století se v lidské populaci vystřídalo několik variant chřipkového viru (nové varianty vznikají křížením různých kmenů virů). Nástup každého z nich byl provázen chřipkovou pandemií. Největší pandemií chřipky ve 20. století byla tzv. španělská chřipka (1918 – 1920), které padlo za oběť 20 - 50 miliónů lidí.

Opar

virus oparu proniká do organismu sliznicí ústní dutiny, spojivkou nebo kůží. Na postižené kůži se tvoří puchýřky. Virus napadá člověka v dětském věku. Potom přejde do stavu latence, z níž se probouzí při horečnatých onemocněních, vlivem slunečního záření, nervovými nebo hormonálními výkyvy. Zdrojem nákazy jsou zjevně nemocní lidé a hlavně malé děti infikované tímto virem, které jej vylučují slinami.

Neštovice

plané neštovice jsou vysoce infekční onemocnění. Nejčastěji postihuje děti ve věkovém rozmezí 3 až 10 let, kdy má tato choroba také nejmírnější průběh a v těle nemocného se doživotně vytvoří protilátky. Plané neštovice mohou však postihnout lidi jakékoliv věkové kategorie, u dospělých pacientů je pak průběh této choroby těžší. Plané neštovice jsou vysoce nakažlivé, virus se vyskytuje v pupíncích a puchýřcích na pokožce stejně jako v dýchacích cestách, může se tedy šířit dotykem i vzduchem. Kontaktem s infikovanou osobou se nakazí až devět z deseti osob, které nemají protilátky. Nemocní jedinci jsou infekční od výskytu první neštovičky až po úplné zaschnutí poslední, tedy po celou dobu průběhu nemoci. Inkubační doba planých neštovic se pohybuje mezi 14 a 21 dny. Zhruba po dvou týdnech od infikace se mohou objevit první, nespecifické příznaky onemocnění zejména horečka, zimnice, žaludeční potíže či průjem, bolest kůže nebo svědění v místech, kde se později objeví vyrážka. Nejtypičtějším příznakem planých neštovic jsou neštovičky, puchýřky vyplněné bezbarvou tekutinou. Vyskytují se hlavně na hlavě a končetinách, mohou se však objevit i na pochvě, konečníku, sliznici nosohltanu a horních cest dýchacích či na očních víčkách.

Encefalitida

je způsobena virem klíšťové encefalitidy, který se přenáší na člověka přisátím infikovaného klíštěte (požitím tepelně nezpracovaného mléka nebo mléčných výrobků, které pocházejí z infikovaných zvířat). Inkubační doba je 1-2 týdny. .Vyskytují se případy s lehkým průběhem, připomínajícím spíše virové onemocnění dýchacích cest, ale také závažné formy onemocnění s dvoufázovým průběhem . a různě těžkým postižením centrálního nervového systému. . Při dvojfázovém onemocnění se v první fázi objevují netypické chřipkové příznaky, pak následuje 4-10 denní období, kdy se pacient cítí zcela zdráv. Pro druhou fázi jsou typické vysoké horečky a příznaky postižení centrálního nervového systému různé závažnosti (od bolestí hlavy a světloplachosti, přes poruchy spánku, paměti, koncentrace, dezorientaci a postižení hlavových nervů až po ochrnutí ruky či selhání důležitých center v prodloužené míše a smrt). Nejzávažnější forma postihuje nejčastěji lidi nad 60 let. Proti klíšťové encefalitidě existuje očkování.

Zarděnky

Virus se do organizmu dostává sliznicí nosohltanu, šíří se přímým stykem s nemocným nebo kapénkami. Inkubační doba je 18 dní. Onemocnění je nebezpečné pro těhotné ženy, kdy může způsobit vývojové vady plodu nebo vyvolat potrat. Mají podobné příznaky jako spalničky. Méně závažné dětské onemocnění, šířící se kapénkovou infekcí. Prvotním příznakem je teplota, malátnost, únava a bolest v krku. V druhé fázi se objevuje vyrážka, která se většinou objevuje na obličejové části těla a na hrudníku. Vyrážka má charakter jednotlivých malinkatých teček vedle sebe. Vyrážka i ostatní příznaky odeznívají do 3 dnů. Proti tomuto onemocnění lze oočkovat v kombinaci se spalničkami a příušnicemi.

Spalničky

Nejčastěji postihují děti okolo 4. roku života. Tato nemoc se šíří pomocí kapének ve vzduchu - ty se dostanou z těla nemocného při kašli, kýchnutí aj. Poinkubační době 10-11 dnů se objevují první příznaky: horečka, zánět spojivek (oka), bolest v krku. Po pár dnech se objevuje vyrážka zarudlé barvy, většinou touto dobou již první příznaky ustupují. Významným faktorem pro nákazu bývá podvýživa či nedostatek vitamínu A. Tato infekce je vysoce infekční. Naštěstí se dá v dnešní době proti nemoci očkovat a to společně v jedné vakcíně s příušnicemi a zarděnkami.

Příušnice

Příušnice se šíří kapénkovou infekcí přímým stykem s nemocným nebo předměty používanými nemocným. Inkubační doba je cca 25 dní. Prvním a příznakem bývá malátnost a ospalost dítěte. Za uchem (můžou být i obě) se objevuje malá boulička, která narůstá - přesahuje až na tvář a krk. Místo je velmi bolestivé. Dostavují se vysoké horečky, které přetrvávají i přes léčbu (cca 3-4 dny). Výjimečně se mohou objevit i zduření a boule na jiných žlázách (pod jazykem aj.). V dnešní době se v české republice moc nevyskytují. Je možno se nechat očkovat a to společně se zarděnkami a spalničkami. Při nákaze si člověk vytváří celoživotní imunitu.

Pátá a šestá nemoc

Obě nemoci mají společné příznaky. Přenášejí se kapénkovou infekcí. Pátá nemoc se vyskytuje především u dětí předškolního věku naopak šestá nemoc se vyskytuje především u batolat. Společným znakem je vyrážka, která bývá do růžové barvy. Vyrážka se objevuje po celém těle, u šesté nemoci se nevyskytuje v obličejové části. Šestá nemoc má k těmto příznakům ještě většinou vysoké horečky. Vyrážka v obou případech vymizí po 2-4 dnech kdy přestává být jedinec nakažlivý. Léčba probíhá především ve zmírnění příznaků onemocnění.

Mononukleóza

infekční onemocnění hrtanu a mízních uzlin. Nejčastěji postihuje děti a dospívající mládež. V dětství má toto onemocnění mírný průběh, v dospívání jsou příznaky výraznější. Zpravidla trvá 2-4 týdny. Způsobuje ji virus, který se rozšiřuje nakaženými slinami např. při líbání ("nemoc zamilovaných") nebo kapénkovou nákazou. Do organismu virus pronikne často již v dětství, aniž by vyvolal jakékoliv příznaky onemocnění. Aktivaci viru může způsobit stres, snížení imunity nebo nervové vyčerpání. Příznaky: Celkové nebo místní zvětšení lymfatických uzlin (především krční a týlní uzliny) - jsou tuhé, pohyblivé a málo bolestivé, horečka (38-39 stupňů Celsia), bolest hlavy, bolest končetin, bolest v krku, nechutenství, slabost, únava, zvětšení sleziny, zvětšení jater, tvorba zarudlých pupínků, otoky kolem očí, někdy zcela bez příznaků.

Virová hepatitida

  • Hepatitida A je akutní infekční onemocnění, které postihuje játra a jeho průvodním jevem je často žloutenka. Přenáší se zejména fekálně-orální cestou (označována laicky jako nemoc špinavých rukou), ostatní druhy přenosu jsou vzácné. Projevuje se většinou mezi 15 a 45 dnem od nákazy. Příznaky hepatitidy mohou být tmavá moč a světlá stolice, zažloutlá bělma a kůže, celková únava a další. Tyto symptomy se však nemusí prakticky vůbec projevit. Zvláště u dětí a mladých lidí se často stává, že nemoc vůbec nezaregistrují a přechodí ji. Pro dobrou regeneraci jater je nutné po dobu zánětu striktně dodržovat alkoholovou abstinenci. Proti hepatitidě A lze očkovat.
  • Hepatitida B je velmi snadno přenosná tělesnými tekutinami (sliny, krev, sperma, poševní sekret). Nebezpečí nákazy představují také nekvalitní tetovací a piercingová studia. Proti hepatitidě B se očkují děti plošně.
  • Hepatitida C je přenosná především krví. Hepatitida C se v 70-85 % případů stává chronickou. Jedná se o nebezpečnou chorobu, která má však ve velké většině případů velmi pomalou progresi. Než se zánět jater rozvine do podoby, která by člověka ohrožovala na životě, mohou uplynout i desítky let. Velký vliv na stav jater má životospráva pacienta. Pokud se vyhýbá alkoholu a přepáleným tukům, probíhá nemoc takřka asymptomaticky. Proti hepatitidě C nelze očkovat.

AIDS

syndrom získaného selhání imunity. Je soubor příznaků a infekcí, který je následkem poškození imunitního systému člověka virem HIV. Nemoc AIDS byla poprvé zaznamenána v roce 1981 a od té doby se jí nakazily desítky milionů lidí, nejhůře postižené jsou některé africké státy. Přestože se léky na tlumení HIV/AIDS neustále zdokonalují, nemoc stále zůstává nevyléčitelnou a smrtelnou. Inkubační doba nemoci je 3–8 týdnů, po které se objevují příznaky akutní infekce HIV, které jsou velmi podobné chřipce. Po odeznění přechází nemoc do latentního stadia (často nesprávně označovaného jako inkubační doba), během kterého nemocný nepociťuje žádné potíže. Po něm následuje zhroucení imunitního systému – AIDS. U dospělých je střední doba mezi nákazou virem HIV a propuknutím nemoci AIDS přibližně deset let.

Postižený hubne, cítí se unavený, má často se opakující zvýšenou teplotu, v noci se potí, má kašel nebo jiné projevy zánětu dýchacích cest, má časté průjmy, trpí nechutenstvím, někdy se objeví kožní vyrážka. Virus HIV napadá T4-lymfocyty, tj. buňky, které tvoří protilátky, dojde ke zhroucení imunitního systému a člověk umírá na infekce, které by zdravému člověku neškodily.

Způsoby přenosu

  • Přenos krví - krev je z hlediska přenosu viru HIV nejnebezpečnější tekutinou. Rizikové jsou zejména použité injekční jehly, ať už sdílené mezi narkomany, nebo opakovaně používané v zemích se zaostalým zdravotnictvím. Důsledné používání jednorázových jehel je z hlediska prevence nutností. Přenos krevní transfúzí je dnes díky testování krve vzácný, stále k němu však občas dochází. Riziko představují i orgánové transplantace. Velkému riziku je vystaven zdravotnický personál manipulující s krví.
  • Sexuální přenos

Sexuální přenos byl zaznamenán z ženy na muže, muže na ženu, muže na muže i ženy na ženu. K přenosu může docházet při análním, vaginálním i orálním styku, případně jakékoliv jiné praktice, během které dochází ke styku sliznic se sexuálními sekrety či krví. Anální styk je významně nebezpečnější než vaginální, orální styk je nebezpečný nejméně. Líbání rizikové není, za předpokladu že ústa nejsou poraněná. Riziko nákazy obecně významně snižuje partnerská věrnost, rizikové je časté střídání partnerů. Šanci na nakažení při konkrétním styku významně snižuje kondom. Ostatní formy antikoncepce (například hormonální) při styku ochranu před nákazou neposkytují.

  • Přenos z matky na dítě

K přenosu viru HIV z matky na dítě může dojít jak během vlastního těhotenství, tak během porodu. K přenosu tak dochází v 15-30 % případů. Vhodnou antivirovou léčbou během těhotenství a porodem císařským řezem, lze toto riziko významně snížit (1 %). Další riziko přenosu představuje kojení, kterého by se HIV pozitivní matky, mají-li možnost, měly vyvarovat.