Konflikty
Konflikt představuje rozpor, je to současné střetávání protichůdných tendencí. Konflikty souvisí s procesem volby, tzn. v jaké směru jednat - s rozhodováním se.[1]. Jedná se o setkání snah dvou jedinců, kdy splnění přání jednoho z nich částečně či zcela znemožňuje splnění tužby druhého jedince.[2]. Konflikt je situace, kdy dojde k narušení rovnováhy, představuje destabilizující aspekt, který způsobí změnu ve fungování systému.[3]Tématem konfliktů se primárně zabývá sociální psychologie.
Obsah
Dělení konfliktů
Základní dělení konfliktů
- Interpersonální konflikty - konflikty představ, názorů, postojů, zájmů
 - Intrapersonální konflikty - střet dvou neslučitelných tendencí nebo cílových představ, skupinové konflikty, meziskupinové konflikty[1]
 
Dělení konfliktů dle Kurta Lewina
Kurt Lewin, americký sociální psycholog, vypracoval svou koncepci dělení konfliktů na základě teorie pole. V poli jedince se vyskytují motivy, které ho přivádějí do tenze, jež je pro člověka nepříjemná, a proto cítí potřebu se tohoto napětí zbavit.
- Apetence - apetence - jedinec se rozhoduje mezi dvěma stejně přitažlivými variantám (viz Buridanův osel)
 - Averze - apetence - konflikt, při kterém je jedinec přitahován předmětem, který je pro něho atraktivní, ale zároveň obsahuje i značně negativní aspekt
 - Averze - averze - výběr mezi dvěma negativními možnostmi (výběr menšího zla)
 
Výzkumy konfliktů
- I.P.Pavlov - výzkum konfliktů, psům navozoval experimentálně neurózy tím, že jim vytvořil odlišné reflexy na kruh a elipsu, docházel pak zkracováním delší osy psychologické stržení jejich nervové soustavy
 - Lurija - vytvářel dva typy konfliktů u člověka - volby cíle a narušení cest řešení
 - L. Festinger se věnoval se konfliktům v myšlení, nejznámější je teorie kognitivní disonance
 - dále se konflikty zabývali Miller, Mowrer
 
Řešení konfliktů
Řešení konfliktu může být:
- tvůrčí - člověk vykazuje schopnost nejen volit mezi existujícími cíli, nýbrž i vytvářet v poli myslitelných cílů řešení nová, nová řešení jsou někdy dokonalejší než již přítomná (kompromisní cíle)
 - obranné - tendence vnímat jako příznivější tu alternativu, kterou si člověk zvolil na úkor těch, které opustil, mechanismus racionalizace - opačná tendence u neurotiků, vede k chronické nerozhodnosti
 
Styly řešení konfliktu:
- individualistický styl - co nejvíce na sebe orientovaný
 - soutěživý - při řešení jde hlavně o jeho vítězství
 - rovnostářský - snaha o minimalizaci výsledných rozdílů mezi zainteresovanými
 - korporativní - snaha, aby obě strany konfliktu získaly co nejvíce
 
- Mikšík uvádí následující styly:
 
- únikový
 - kompetetivní
 - přizpůsobivý
 - kooperativní
 - kompromisní[1]
 
Konflikt a frustrace
Důležitým pojmem relevantním ke konfliktu je frustrace - psychický stav vyvolaný překážkou na cestě k cíli, ohrožení, či oddálení jeho dosažení.[1]. Stupeň frustrace závisí na důležitosti neuspokojené potřeby či nedosaženého cíle. Míra frustrace je tedy individuální, jedná se o subjektivní vnímání té které potřeby nebo cíle.[4]
- charakter překážky, bránící dosažení cíle, může být:
 
- vnitřní - pocity viny, stydlivost
 - vnější - jednání druhé osoby
 
- dle Karen Horneyové vzniká frustrace z rozporu mezi egoismem a altruismem, potřebou a skutečnou možností jejího uskutečnění, teoretickou lidskou svobodou a nemožností ji uplatnit
 
- reakce na frustraci je závislá na vnitřních dispozicích jedince, mezi nejčastější reakce patří:
 
- regrese - návrat k dřívějšímu vývojovému stupni, kde pociťujeme větší bezpečí
 - fixace - stereotypní forma chování redukující úzkost
 - růst hladiny motivace
 - agrese - nejtypičtější případ
 - kompenzace - nalezení náhradního objektu
 - bagatelizace - znehodnocování nedosažitelného ("kyselé hrozny")
 - racionalizace - ("logické") zdůvodnění neúspěchu [1].
 
Odkazy
Reference
- ↑ 1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 Výrost, J., & Slaměník, I. (2008). Sociální psychologie. (2., přepracované a rozšířené vydání). Praha: Grada Publishing, a.s..
 - ↑ Křivohlavý, J. (1973). Konflikty mezi lidmi. Praha: Avicenum
 - ↑ Plamínek, J. (1994). Řešení konfliktů a umění rozhodovat. Praha: Argo.
 - ↑ Paulík, K. (2010). Psychologie lidské odolnosti. Praha: Grada Publishing a.s.
 
Použitá literatura
- Výrost, J., & Slaměník, I. (2008). Sociální psychologie. (2., přepracované a rozšířené vydání). Praha: Grada Publishing, a.s..
 
Doporučená literatura
- Buridanův osel. (2013). Retrieved from: http://cs.wikipedia.org/wiki/Buridan%C5%AFv_osel