Horní cesty dýchací

Horní cesty dýchací se skládají z dutiny nosní a hltanu.

Nos a dutina nosní

Horní cesty dýchací začínají nosem. Nos je charakteristický část obličeje. Uvnitř je dutina nosní, která je rozdělena přepážkou na dvě části. Vpředu mezi nosními dírkami je přepážka chrupavčitá, zadní část přepážky tvoří kost radličná a svislá ploténka kosti čichové. Spodina nosní dutiny je tvořena kostmi, které se podílejí na stavbě tvrdého patra (paatrové výběžky horní čelisti a dvě kosti patrové). Ve stropu nosní dutiny je dírkovaná ploténka kosti čichové. Boční stěny jsou bohatě členěny. Vystupují z nich 3 páry nosních skořep, které rozdělují každou polovinu nosní dutiny na horní, střední a dolní průchod. V dolním průchodu vyúsťuje slzovod. Celá nosní dutina je vystlána sliznicí. V horním průchodu je čichový oddíl. Sliznice zde obsahuje smyslové čichové buňky. Střední a dolní průchod jsou dýchací (respirační) oddíly. Sliznice růžové barvy je pokryta řasinkovým epitelem. Ve sliznici jsou žlazy, které produkují hlen. Ve slizničním vazivu jsou bohaté žilní pleteně. Při jejich poranění nastane krvácení z nosu. Vdechovaný vzduch se při průchodu nosem ohřívá, zvlhčuje a zbavuje drobných pevných nečistot.

Vedlejší dutiny nosní

S dutinou nosní jsou spojeny vedlejší dutiny nosní (sinusy), které jsou v kostech obklopujících nosní dutinu (v čelní kosti, čichové a klínové kosti a v horních čelistech). Jsou vystlány sliznicí a vyplněny vzduchem. Mohou být postiženy zánětem, který bývá úporný, neboť hnis z nich nesnadno odtéká. Při tvoření hlenu mají sinusy význam jako rezonátory.

Hltan

Dutina nosní přechází zadními nosními otvory do dutiny hltanové. Odtud pokračuje vdechovaný vzduch do hltanu. Anatomická stavba hltanu se většinou popisuje mezi orgány trávicího ústrojí. Horní část hltanu je nosohltan, střední oddíl se nazývá ústní část a dolní je hrtanová část. Nosohltan je spojen s dutinou nosní zadními nosními otvory. Je vysoký asi 2,5cm a hluboký 1,5cm. Po stranách vyúsťují do nosohltanu sluchové (Eustachovy) trubice, vycházející ze středního ucha. Nosohltan vystýlá sliznice, která je pokryta řasinkovým epitelem. Jsou v ní uloženy četné žlázky, které produkují hlen. V klenbě nosohltanu, která naléhá na lebeční spodinu, je ve sliznici nakupeno větší množství mízní tkáně. Nazývá se hltanová mandle (třetí mandle, nosní mandle, adenoidní vegetace). U malých dětí je třetí mandle silně vytvořena a při jejím nadměrném zbytnění se může stát, že se tím omezí spojení s dutinou nosní. Postižené dítě pak dýchá nesprávně ústy. Zmenšení prostoru nosohltanu se může projevit i na řeči jako huhňavost. Nosohltan se odděluje od ústní části hltanu patrohltanovým závěrem. Patrohltanový závěr je tvořen měkkým patrem, které je při dýchání volně svěšeno dolů, při polykání a mluvení zdviženo vzhůru. Ústní část hltanu je křižovatkou dýchacích a trávicích cest. Otevírá se do ní dutina ústní. Na hrtanovou část navazuje dole jednak hrtan, jednak jícen. Vchod do hrtanu je při polykání uzavřen příklopkou hrtanovou.

Dýchání nosem a dýchání ústy

Dýchání nosem je velmi důležité pro celkové tělesné i duševní zdraví dítěte. Při neprůchodnosti, způsobenou zbujelou adenoidní vegetací v nosohltanu, se dýchání stává mělkým a povrchním. To má nepříznivý vliv na rozvoj hrudníku. Hrudník se zplošťuje a svalstvo ochabuje. Důsledkem chabosti svalstva jsou i poruchy v zakřivení páteře. Povrchní dýchání neumožňuje dostatečný přívod kyslíku. Na nedostatek kyslíku je citlivá předeším ústřední nervová soustava. Dítě se stává dráždivým, snadno se unaví, někdy reaguje přecitlivěle nebo netečně. Učitel pak snadno hodnotí takové dítě nesprávně jako zlobivé, nepozorné a při netečnosti a špatném prospěchu dokonce jako slabomyslné. Při nedostatečném dýchání v noci spí dítě neklidným a málo hlubokým spánkem. Když se dostatečně nevyspí, je pak ve škole unavené a nemůže se dobře soustředit. Dýchá-li dítě při jídle ústy, přijímání a zpracování potravy se prodlužuje a narušuje. Může přitom vzniknout nepříjemný pocit, který způsobuje odpor k jídlu, považovaný mylně za nechutenství. Ztížené nosní dýchání má i místní důsledky: stálou rýmu, kašel, katar průdušek a nedoslýchavost způsobenou chronickým zduřením sliznice Eustachovy trubice. Trpí i výoj kostry obličeje: dutiny nosní jsou úzké, tváře vpadlé. Pro velký počet nepříznivých důsledků na tělesný a duševní vývoj dítěte je třeba, aby zbytnělá třetí mandle byla opertaivně odstraněna.

Zdroje

• JELÍNEK, J. aj. Biologie a fyziologie člověka a úvod do studia obecné genetiky. Olomouc : Nakladatelství Olomouc, 2003. 223 s. ISBN 80-7182-138-1
• CHALUPOVÁ-KARLOVSKÁ, V. Somatologie: anatomie a fyziologie člověka: 630 testovaných otázek a odpovědí. 1. vyd. Olomouc : Nakladatelství Olomouc, 2006. 156 s. ISBN 80-7182-187-X