HIV
Obsah
AIDS
Není to tak dávno (přesněji dva roky), kdy zemřel, dle mého uvážlivého tvrzení, jeden z největších vědců a chemiků na této planetě. Jeho jméno je Antonín Holý a měly bychom být právem hrdí, že tento člověk se narodil v našich končinách. Je tedy smutné, že tohoto giganta světové vědy v našich končinách skoro nikdo nezná. Co objevil zajímavého? Vyvinul řadu antivirotik, která zmírňují brutální dopad, které má na tělo AIDS. I díky němu se ti, kteří se léčí, dožívají mnohonásobně většího věku než ti bez léčby.
AIDS, z anglického Acquired Immune Deficiency Syndrome, česky Syndrom získaného selhání imunity, je soubor příznaků a infekcí, který je následkem poškození imunitního systému člověka virem HIV. Nemoc HIV/AIDS byla poprvé zaznamenána v roce 1981 a od té doby se jí nakazily desítky milionů lidí, nejhůře postižené jsou některé africké státy. Přestože se léky na tlumení HIV/AIDS neustále zdokonalují, nemoc stále zůstává nevyléčitelnou a smrtelnou.
Přenos
Virus HIV je velmi citlivý k zevním vlivům, ničí ho běžné fyzikální a chemické prostředky, např. teplota nad 60o C, běžné dezinfekční prostředky, např. chlorové preparáty. Po zaschnutí virus HIV záhy hyne. Virus HIV se vyskytuje v tělesných tekutinách, zejména v krvi, spermatu, poševním sekretu a v mateřském mléku. Aby došlo k infekci musí do organismu člověka proniknout určité množství viru HIV, hovoříme o tzv. infekční dávce. Jsou známy pouze tři způsoby přenosu infekce HIV:
1. Nechráněným pohlavním stykem
Jde o nejčastější cestu přenosu. Vysoce riziková je kondomem nechráněná soulož do pochvy a konečníku s partnerem, u něhož si nejsme naprosto jisti, že je HIV negativní. Bez rizika není ani nechráněná soulož do úst (orální sex). Riziko je nejvyšší při nechráněném styku do konečníku, jak pro pasivního partnera při styku dvou mužů, tak i pro ženu u heterosexuálních párů. Riziko přenosu infekce HIV z muže na ženu je výrazně vyšší než z infikované ženy na muže, což souvisí s vyšším množstvím viru HIV ve spermatu než v poševním sekretu. Dostatečnou ochranu, i když ne stoprocentní, poskytuje pouze kondom (prezervativ). Přerušovaná soulož ani hormonální antikoncepce nepředstavuje vůbec žádnou ochranu před infekcí HIV a jinými sexuálně přenosnými infekcemi. Poševní pesar snižuje riziko HIV jen nepatrně.
Riziko nákazy virem HIV dále zvyšuje přítomnost jiných sexuálně přenosných infekcí, oděrek a poranění v oblasti pohlavních orgánů. Vhodné je tedy používat při chráněném sexuálním styku zvlhčující prostředky, tzv. lubrikační gely. Je nezbytné používat lubrikační prostředky na bázi vodních roztoků. Lubrikační prostředky na tukové bázi totiž ochranné vlastnosti latexového kondomu narušují. Také při orálním sexu, tedy při dráždění pohlavních orgánů partnera ústy, nelze možnost nákazy vyloučit. Riziko se zvyšuje při kontaktu úst s ejakulátem (spermatem a preejakulační tekutinou), poševním sekretem a zejména při styku s menstruační krví. Obdobně je tomu při výskytu jiných sexuálně přenosných infekcí u některého z partnerů. Ochranou je buď použití kondomu u muže nebo alespoň zamezení styku s pohlavními sekrety jak u muže, tak u ženy.
2. Krevní cestou
- podáním infikované krve nebo krevních přípravků. V současné době je tento způsob přenosu v rozvinutých zemích, mezi které naše země patří, téměř vyloučen.V České republice jsou od roku 1987 všichni dárci krve kontrolováni, zda jejich krev není infikována virem HIV. Při drobných poraněních je nebezpečí nákazy virem HIV od infikovaného člověka nepravděpodobné, protože k infekci je třeba určité množství viru. Je však třeba se vyvarovat společnému užívání hygienických potřeb, jako kartáčku na zuby a žiletkám, stejně tak jako nedostatečně sterilizovaným nástrojům při provádění některých kosmetických úkonů (tetování, propichování ušních boltců, piercing apod.).
- při injekčním užívání drog Sdílení injekčních jehel, stříkaček i roztoku drogy může vést k infekci HIV u injekčních uživatelů drog, pokud je některý z nich nakažen virem HIV. V dnešní době představuje přenos infekce HIV u injekčních uživatelů drog nejčastější způsob přenosu v některých zemích jižní a východní Evropy.
3. Z matky na dítě
Těhotná žena infikovaná virem HIV může nákazu přenést i na své dítě jak během těhotenství, porodu tak i kojením. Dnešní medicína je schopna omezit riziko přenosu infekce HIV z matky na dítě asi o dvě třetiny a snížit nebezpečí zdravotní zátěže pro matku. Pokud se žena rozhodne těhotenství ukončit, je HIV pozitivita zdravotním důvodem k interrupci.
Jak se virus HIV se nepřenáší
- Při běžném společenském styku
Například podáním ruky, používáním telefonního sluchátka, během společného pobytu v místnosti.
- Společným užíváním nádobí
Nikdy nebyla prokázaná HIV infekce u členů domácnosti, kteří s HIV pozitivním bydleli, ale neměli s ním sexuální styk a nesdíleli s ním injekčně drogy.
- Polibkem
Sliny HIV pozitivního sice mohou obsahovat HIV virus, ale ve velmi malém množství. Navíc jsou ve slinách obsaženy látky, které virus ničí. Přenos HIV viru touto cestou nebyl nikdy prokázán. Za ne zcela bezpečné lze ovšem považovat tzv „ hluboké" neboli „francouzské" líbání, kdy může dojít k drobným poraněním v ústech.
- Objímáním
Existují sexuální praktiky (např. tzv. „petting"), které lze označit z hlediska možností přenosu HIV jako nerizikové. Sem patří objímání, mazlení.
- V sauně, v bazénu
Pokud ovšem někdo, jako staří Římané, nepoužívá těchto zařízení k sexuálním radovánkám.
- Hmyzem
Nejpřesvědčivějším důkazem je, že i přes vysoký výskyt bodavého hmyzu v Africe se dosud nepodařilo prokázat přenos viru HIV po bodnutí hmyzem. Navíc bylo prokázáno, že se virus HIV nemnoží v zažívacím ústrojí hmyzu.
Prevence
Protože se sexuálním životem bývají obvykle spojena určitá rizika je prevence HIV/AIDS spojena se změnami sexuálního chování. Kromě sexuální abstinence existují další dvě strategie účinné prevence HIV/AIDS:
- Vzájemná věrnost dvou sexuálních partnerů. Pokud dojde k porušení věrnosti, pak je třeba nejméně dva měsíce zůstat bez sexuálních styků nebo přejít k praktikám bezpečnějšího sexu, než HIV test vyloučí případnou HIV infekci.
- Bezpečnější sex. Riziko infekce virem HIV nemusí vést k velkým úzkostem a omezením ani u lidí, kteří dosud nemají stálého partnera, pokud dodržují zásady bezpečnějšího sexu. Mezi ně patří důsledné použití kondomu a vhodného lubrikačního gelu při každé souloži do pochvy i konečníku. Bezpečnějším sexem rozumíme také provádění tzv. „nekoitálních praktik", (mazlení, tělesné dotyky a sexuální dráždění bez soulože) při nichž může rovněž dojít až k plnému sexuálnímu uspokojení bez přímého pohlavního styku.
Označení AIDS strašákem, kde konečná stanice je smrt, může působit přesně, avšak nedostatečně. Řada lidí totiž stále podstupuje rizikové sexuální chování, důkazem je toho nedávný nárůst infikovaných v naších zemích. Promiskuita je, hlavně u mladších ročníků, poměrně obvyklou věcí, která je často společností tolerována (fráze typu – Potřebuje se vyblbnout; Je nevyskákaná, nevybouřená). Opusťme myšlenky typu, jestli je to správně či ne. Co je však důležité, tak to je bezpečnost, a teď opravdu nebereme v potaz případnou deviaci sexuálního partnera, ale jestli je sexuální styk rizikový či ne. Dá se říci, že každé promiskuitní chování je rizikové, avšak např. s použitím kondomu se riziko snižuje několikanásobně. Prezervativy jsou dostupné v podstatě v kterémkoliv obchodě (drogerie, lékárna, supermarket, benzinová pumpa) a cenová dostupnost je také obrovská (cca pár desítek korun). Použití je také velmi snadné a rychlé, avšak troufám si říct, že ve většině případů náhodného sexuálního vzplanutí je sex nechráněný. K tomu přičteme i další riziko, kdy k velké části těchto známostí, je pod vlivem alkoholu či omamných látek, které člověka nutí porušovat hranice a vede k větší nezodpovědnosti.
Dalším faktorem, který může mít vliv na tento nárůst nakažených je i rychlejší sexuální dospívaní mladistvých, které však nejde ruku v ruce s psychologickým a sociologickým zráním. Mladiství často vstupují do sexuálního života bez ohledu na jakékoliv následky, aniž by jejich osobnost byla na takový krok připravena. Sexuální život a sexuální styk samotný nejsou činnosti, které by se měli dělat bez rozmyslu, protože následky můžou být fatální. I samotné těhotenství může být tvrdý útok na biologické i psychické procesy dívky v pubescentním věku. Můžeme spekulovat a diskutovat, jakou roli má dnešní dostupnost informací díky internetu v porovnání s minulostí. Dříve bylo znatelně náročnější si opatřit informace o sexu nebo i pornografii a např. dnes se zdá směšný typický prvek dřívější doby, kdy pubescentní chlapci si potajmu prohlíželi pornočasopis nalezený u otce v zásuvce. Nyní se během několika vteřin každý mladistvý dostane na jakýkoliv pornografický materiál s jakýmikoliv praktikami.
Co je však silnou prevencí nerizikového sexuálního chování, tak to je určitě sexuální výchova v rodině a ve školách. Velmi často tabuizované téma, které by tabu být nemělo, protože dostatečná sexuální výchova vede k větší odpovědnosti v sexuálním životě (samozřejmě je zde silný individuální faktor, ale sexuální výchova má vliv nezanedbatelný).
Pohlavní život k lidem patří stejně jako ke každému živočichovy, avšak je třeba se chovat zodpovědně. Z prevencí v pohlavním životě lze vyjmenovat např. sexuální věrnost, používání prezervativů či sexuální abstinenci. Pokud došlo k rizikovému pohlavnímu styku, je jistě záhodno si nechat udělat HIV testy. Závěrem je třeba říci, že nejdůležitější orgán, k nejen sexuálnímu životu, je mozek. S jeho používáním lze předejít velkým komplikacím.
Zdroje
- http://www.prevence-praha.cz
- http://www.aids-hiv.cz
- http://www.szu.cz
- JILICH, David a Veronika KULÍŘOVÁ. HIV infekce: současné trendy v diagnostice, léčbě a ošetřovatelství. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2014, 173 s. Aeskulap. ISBN 978-802-0433-251.
