Socializace

Socializace osobnosti je proces učení, v němž si člověk osvojuje určitý systém poznatků, norem a hodnot, jež mu umožňují začlenit se do určité společnosti a účastnit se společenského života. Je to tedy začleňování člověka do společenských struktur.

Socializace vede k postupné přeměně čl.z biolog.bytosti v bytost lidskou a to vlivem sociálního prostředí, hry a práce. Jde o to, aby se jedinec naučil žít s druhými lidmi, efektivně s nimi kooperovat a komunikovat.

Proces socializace je vytváření orientace v oblasti společenských hodnot, v systému. Např. vytváření pojmu dobra a zla, slušné, neslušné, hygienické či pracovní návyky, příprava na rodičovství, manželství, stáří, osvojování řeči, pravidel apod. Základní socializaci poskytuje rodina.

Základní mechanismy socializace

• Sociální činnost (hra, práce, učení, výchova)
• Nápodoba (imitace)
• Identifikace (ztotožnění)
• Sugesce (ovlivňování)

Cílem socializace je vytvoření osobnosti, která se bude samostatně chovat v dané společnosti aniž by musela být pod kontrolou.

Mezi klíčové subjekty socializace, jinak též socializační činitele, patří

• Matka (pečujícící osoba), později ostatní členové nukleární rodiny,
• Široká rodina,
• Vrstevníci a jejich party,
• Přátelé a kamarádi,
• Škola, učitelé a školní kolektivy,
• Životní partneři,
• Pracovní organizace a kolektivy,
• Orgány státní správy a územní samosprávy
• Tzv. nevládní a neziskové organizace, volnočasové sdružení a spolky,
• Církve a náboženské skupiny,
• Vypravěči příběhů: novináři a moderátoři (média), reklamní agentury, herci, režiséři,návrháři, sportovci…,
• Politické strany a sociální hnutí,
• A další.

Socializace probíhá po celý život člověka a prochází několika etapami.

• První je primární socializace – probíhá zejména v rodinném kolektivu a v kruhu nejbližších přátel, datuje se nejčastěji 0 – 12let.
• Další je Anticipační socializace, což je příprava na vstupu do pracovního života, učení se profesním rolím.
• Poté může nastat resocializace (aktualizace,..) – proces způsobený radikální změnou životní situace (př. propuštění ze zaměstnání, onemocnění, odchod do důchodu,..).

Sociální zralost = efektivně řešit aktuální situaci.

Sociální učení

1. přímé posilování učení odměnou a trestem – žádoucí a odměněné chování je fixováno, druhé potlačováno.
2. napodobování (imitace) jiného člověka
3. Identifikace – převzetí všech pozorovatelných způsobů chování referenční osoby

Socializace tedy v podstatě zahrnuje:

-vývoj sociální empatie, adaptivity a reaktivity, tj. citově podbarvené a diferencované vztahy k lidem i k sobě

-vývoj sociální kontroly, tj. podle norem, příkazů, pravidel, zákonů a sebekontroly

-učení se postojům a sociálním rolím a sebemonitorování, tj. osvojování si chování, které je od jedince očekáváno ostatními členy společnosti.

• Prvotní, primární skupina (podle vzniku)např. rodina – charakteristické je mnohočetnost cílů. V rodině se realizují základní druhy činností, uskutečňuje základní socializaci jedince a uspokojuje většinu základních potřeb.
• Druhotná, sekundární skupina např. Školní třída,..
• Formální skupiny - sestaveny za určitými cíli, organizační struktura je dána (př. pracovní skupina, škola, třída,..). Jsou součástí organizace nebo instituce, její cíle jsou určeny přímo institucí a přesahují individuální potřeby členů.
• Neformální skupiny - vznikají spontánně a mezi členy těchto skupin jsou osobní funkční pojítka, poměrně pevné citové vztahy (př. parta kamarádů). Převažuje činnost vedoucí k uspokojování potřeb jejich členů.
• Referenční (vztažná) skupina - ta, se kterou se jednotlivec ztotožňuje – identifikuje.