Zdraví: Porovnání verzí

Verze z 18. 11. 2014, 11:36

Zdraví není jen absence nemoci, nýbrž stav celkové duševní, tělesné a sociální pohody^[1]Illness (nemoc) tedy nemusí mít svou diagnózu, může to být nepohoda

Různá pojetí zdraví

1. zdroj psychické a životní síly, energie, vitality
2. metafyzická síla, slouží realizaci životních potenciálů
3. zájem o patogeny x salutogenetický přístup
4. adaptace (schopnost pozitivně reagovat na změny životního prostředí)
5. dobré, optimální fungování (fitness) vzhledem k efektivnímu zvládání rolí a úkolů
6. zboží, komodita - motivuje lékaře, zdravotníky farmaceuty k hledání nových nabídek (v tomto bodě tedy pasivní pojetí člověka
7. systémové pojetí zdraví
8. člověk v - sociální síti, v konkrétním prostředí, ve vztazích s druhými
9. holistické pojetí
10. integrovanost systémů bio/psycho/socio/spirit
11. procesuální ráz zdraví, neustálý vývoj
12. sociální kontext zdraví (neexistuje individuální, od společnosti odtržený jev zdraví)
13. hodnocení zdraví v kontextu celého života (prostředí, i socioprostředí, kultura)

Hodnocení zdravotního stavu

• z hlediska subjektivity z pohledu pacienta i lékaře
• rozvoj pojmu kvalita života (pacientů i zdravých lidí)
• je třeba hodnotit závažnost řady potenciálních odchylek od stavu zdraví, jež se liší podstatou a oblastí výskytu, kvantifikovatelnou mírou závažnosti, kvalitativně vyjádřitelnou mírou závažnosti
• možná řešení - pojetí nemoci jako sociálního jevu v přehledu společenských funkcí, zdravý člověk je ten, který je schopen vykonávat všechny každodenní činnosti, funkce

Fanshelova klasifikace

Fanshel klasifikuje podle následující škály:^[2]

• S0 – stav naprostého zdraví
• S1 – stav mírné odchylky, počátek poruchy
• S2 – stav výše prožívaného dyskomfortu, mírné narušení zdraví, nejsou dotčeny každodenní činnosti, např. bolesti hlavy, nachlazení
• S3 – lehce narušeny každodenní funkce; přechodný stav (podobně S4)
• S4 – dochází k tomu, že obvyklé funkce jsou vykonávány se zvýšeným omezením; invalidita, speciální školy
• S5 – naprostá nezpůsobilost společenských úkonů, narušení mobility a schopnosti postarat se o sebe
• S6 – výrazné omezení pohybu, požadavek na soustavnou péči
• S7 – upoutání na lůžko
• S8 – intenzivní ústavní péče na lůžku
• S9 – před smrtí, kóma, bezvědomí, ale i zde je možné zotavení

Kvantifikace činnosti

• způsoby hodnocení zdraví, vycházející z podobných východisek (nemoc jako
• sociální jev) u jednotlivých činností
• Barthelův Index - hodnotí 10 stupňů vykonaných činnosti, 0-15 bodů podle samostatnosti (oblékání, stravování ad.)Test na Barthelův index

Hodnocení duševního zdraví

• redukce, ztotožňování zdraví s jeho duševní složkou
• např. California Index – 8 částí - 5 souvisí s negativním, 3 s pozitivním hodnocením psychického zdraví, celkové hodnocení výsledkem poměru

Dotazníkové metody

• prosté zjištění, zda se člověk v určité oblasti cítí zdráv nebo ne
• ratingové škály (ne dichotomické)
• Cornell Medical Index (CMI) - používá se více než 50 let, jeho hodnoty jsou dobrým měřítkem, 195 otázek, keré zjišťují osobní a rodinnou anamnézu,
• příznaky nemocí a tzv. zdravotní stesky

• z těchto metod plynou tzv. měkká data
• většina z nich vznikla faktorovou analýzou, opírají se o matematicko-
• statistické metody
• další metody: General Health Questionnaire, Symptomatologický dotazník, Psychosomatický index

Patogenetické a salutogenetické paradigma

Množství teorií zdraví můžeme rozdělit také podle toho, jaké z uznávaných paradigmat zastávají. Jak je uvedeno výše, v současné době vedle sebe můžeme rozlišit dvě různá paradigmata – patogenetické a salutogenetické.^[3]

Zatímco patogenetické paradigma se zajímá o to, jaké faktory hrají roli při vzniku onemocnění, a snaží se jedince léčit prostřednictvím detekování těchto faktorů – patogenů, tak novější salutogenetické paradigma se zajímá o to, jak je možné, že někteří lidé při působení stejných rizikových faktorů zůstávají zdraví. Salutogeneze se tedy snaží odhalit základy nebo původ zdraví. Patogenetické paradigma se dle Antonovského, snaží objasnit původ, povahu, průběh a léčbu patologie, nemocí.

Well-being

francouzsky bien-etre - interdisciplinární pojem, původně znamená prožitek, ale i vysvětlení zdraví,někdy šířeji subjective, mental, psychological well-being.Stabilita je dána osobnostními rysy a aktuálním stavem^[4]

well-being a čas podle Seligmana^[5]

• vztažení k minulosti - well-being a spokojenost se životem (satisfact., contentment)
• k přítomnosti - štěstí (happiness) a flow (prožitek extatického nadšení)
• k budoucnosti - naděje (hope) a optimismus, ale naděje souvisí i s naší přítomností a minulostí
• osobní pohoda spadá mezi nálady, afekty a osobnostní rysy a průběžně se odehrávající hodnotící vztahy tedy obsahuje i důležitou složku postojovou
• operacionalizace - prožitek (dny, týdny, spíše než okamžiky) emoční (aktuální), osobnostní (habituální) složka osobní pohody

podle P. Becker - well-being je konstruktem 3 složek

1. stavu (state) - obsahuje náladu kvalitativně i kvantitativně
2. rysu (trait) - průměrná úroveň v průběhu času; habituální nálada
3. procesu - variabilita nálad v průběhu času

• z medicínského pohledu well-being (jehož obsahem osobní pohoda) pojímán holisticky, nebo ve spojení s životním stylem, zahrnujícím protektivní i ohrožující faktory

Odkazy

Zdroje

Tento článek vychází z přednášky Psychologie zdraví na Katedře psychologie UK.

Reference

1. ↑ http://www.who.int/about/definition/en/print.html.
2. ↑ Jack Sidnell, T. (n.d.) The Handbook of Conversation Analysis. Wiley Blackwell.
3. ↑ Antovksy A.(1990) The salutogenic model as a theory to guide health promotion. Health Promotion International, vol. 11(issue 1), undefined. DOI: 10.1093/heapro/11.1.11.
4. ↑ Sheldon, K. M., Kashdan, T., & Steger, M. (Eds) (2011). Designing the future of positive psychology: Taking stock and moving forward. Oxford University Press.
5. ↑ Seligman, M.E.P. (1998). Learned Optimism. New York: Pocket Books (Simon and Schuster).

Externí odkazy

Test na Barthelův index

Doporučená literatura

• Feldman, H.(1998) Kompendium lékařské psychologie. Praha: Victoria Publishing
• Kebza, V. (2005)Psychosociální determinanty zdraví. Praha: Academia
• Křivohlavý, J.(2001) Psychologie zdraví. Praha: Portál
• Provazník, K. et al.(1998) Manuál prevence v lékařské praxi. I. - V. díl. Praha: Státní zdravotní ústav
• Struk, P. a kol.(1993) Vybrané kapitoly ze sociální medicíny. Praha: UK
• Vymětal, J. (2003)Lékařská psychologie. Praha: Portál