Kosti: Porovnání verzí

Verze z 30. 12. 2014, 20:00

Do pohybu člověka je zapojena přímo anebo nepřímo řada orgánů, resp. orgánových soustav lidského těla. K hlavním orgánům pohybového systému patří kosti, klouby, svaly a šlachy. Kosti tvoří opěrný systém a jsou pasivním pohybovým aparátem, svaly a šlachy jsou na druhou stranu pohybovým aparátem aktivním. Soubor kostí se nazývá kostra a některé její části tvoří pevnou schránku pro jiné orgány např. lebka, páteř nebo hrudník.

Tvar kostí

Kosti mají žlutobílou barvu, jsou velmi tvrdé, ale zároveň i částečně pružné. Jejich charakteristický tvar vznikl vlivem funkce, které mají na různých místech kostry. Podle velikosti a tvaru rozeznáváme kosti dlouhé, krátké a ploché. Dlouhé kosti jsou tvořené střední rourovitou část diafýzou a na koncích rozšířenou částí epifýzou.

Povrch kostí

Povrch kloubu je pokryt hladkou vrstvou sklovité chrupavky. Na povrchu kosti se nachází tenká, tuhá blána okostice (periost). Okostice je bohatě prokrvená, proto je citlivá a bolestivá. Vnitřní strana okostice obsahuje kostitvorné buňky, díky nimž se vytváří kostní hmota a kost může růst do tloušťky. Tato schopnost je využita při tvorbě nových kostí při zlomeninách. Při přenesení kostního štěpu na jiné místo si okostice uchovává tuto vlastnost a tím umožňuje vhojení transplantátu. K povrchu kosti se pak upínají pomocí vazů a šlach svaly.

Vnitřní stavba kostí

Pod okosticí je základní tkáň kostí a to kostní tkáň. Tuto tkáň tvoří kostní buňky, které jsou od sebe odděleny mezibuněčnou hmotou. U člověka se kost vyskytuje ve dvou typech a to jako vláknitá (fibrilární) a vrstevnatá (lamelární). Vláknitá (fibrilární) kost se vyskytuje u člověka v raném dětství a ve vývoji. Později v dospělosti se zbytky vláknité kosti nachází pouze okolo ušního labyrintu, v některých hrbolech, vyvýšeninách, drsnatinách a v blízkosti švů lebky. Vrstevnatá (lamelární) kost se vyskytuje v dvou formách: hutná hmota a houbovitá hmota.

V houbovité hmotě kostní trámce nejsou uspořádané náhodně, ale do určitých směrů, podle působení tlaku a tahu na kost. Každá kost má svoji specifickou a typickou architektoniku, která je dynamická a při změně zatížení schopná rychlé přestavby.

Uvnitř těla dlouhých kostí je dřeňová dutina vyplněná kostní dření. Kostní dřeň vyplňuje také dutinky mezi trámečky houbovité kosti. Všechna kostní dřeň v lidském těle váží kolem 2600g.

Tvorba a růst

Kostra se začíná formovat u embrya, v šesti týdnech je tvořena z vaziva a hyalinních (sklovitých) chrupavek. Proces osifikace, tedy kostnatění začíná již během nitroděložního vývoje a pokračuje po narození až do konce adolescence, kdy zanikají růstové štěrbiny dlouhých kostí a vývoj kostry je dokončen.

V dospělosti dochází k dynamické přestavbě (remodelování) kosti, která se přizpůsobuje vnějším fyzikálním vlivům (namáhání při zátěži), hmotnosti těla a vnitřním poměrům v organizmu. Za normálních okolností se ročně přestavuje asi 5–10 % lidské kostry (podle jiných zdrojů až 30%). Jiné zdroje upřesňují, že hutná kostní tkáň se obnovuje ročně ze 4 %, zatímco houbovitá kost z 20 %.

Spojení kostí

Spojení kostí v souvislosti (articulatio fibrosa)

• Srůst kostí (synostóza)
• Spojení pevnými vazy (syndesmóza)- Dvě kosti spojené vazivem drží bílkovina kolagen, toto spojení neumožňuje pohyb, například u kostí lebečních.
• Spojení chrupavkou (synchondróza) - Konce kostí jsou pokryty tenkou vrstvou sklovité chrupavky a mezi nimi je pevná vazivová chrupavka, spojení je chráněno vazivovým pouzdrem. Není moc pohyblivé, ale stlačení a uvolnění umožňuje například páteři její ohebnost.
• Kloubní spojení - spojení kostí v dotyku (articulatio synovialis) je nejčastější a dovoluje pohyb mezi kostmi ve velkém rozsahu. Na kloubu rozeznáváme:
  • Plochy kloubní - jsou to v podstatě rozšířené konce kostí. První je vypouklá (konvexní) - hlavice kloubní, druhá je obtiskem prvé (konkávní)- jamka kloubní. Tyto konce kostí jsou pokryty vrstvičkou chrupavky, jejíž tloušťka je cca 0,5 cm.
  • Pouzdro kloubní - spojuje plochy kloubní. Pouzdro je z vaziva, které má dvě vrstvy - zevní a vnitřní. Zevní vrstva je z tuhého vaziva. Vnitřní vrstvě se říká blanka synoviální - je to cévnaté vazivo, které je řídké, bílé konzistence. Má regenerační schopnost dále vyživovací schopnost (chrupavky nemají cévy), napomáhá zvlhčování prostředí a snižuje tření.
  • Dutina kloubní - je to prostor, ve kterém je trochu synovie.
  • Pomocná zařízení kloubní - jsou to vazy, chrupavčité destičky, chrupavčité lemy, žlábky synoviální a kloubní vazy.

Spojení vazy a chrupavkami pomáhají udržovat stabilitu kostry.