Žloutenka: Porovnání verzí
(→Prevence) |
|||
| Řádka 26: | Řádka 26: | ||
== '''Prevence''' == | == '''Prevence''' == | ||
| + | '''Žloutenka typu A:''' Dodržováním těch nejzákladnějších pravidel — mytím rukou před jídlem, po použití WC, konzumací pouze nezávadných potravin a vody. | ||
| − | + | '''Žloutenka typu B, C:''' Nejlepší je vyhnout se rizikovým činnostem – nebrat drogy, praktikovat jen bezpečný sex s kondomem, nepůjčovat si hygienické potřeby od kamarádů, nenechat se tetovat nebo si udělat piercing, vyhnout se podání transfuze během zahraniční cesty do rizikových oblastí, apod. | |
| + | |||
| + | Žloutence typu A a B lze jednoduše předejít očkováním. Ochrana po očkování je dlouhodobá, potřeba přeočkování není u zdravých jedinců v současné době stanovena. Proti žloutence typu C se nedá očkovat. Jedinou prevencí je bezpečné chování a bezpečný pohlavní styk. | ||
== '''Zdroj''' == | == '''Zdroj''' == | ||
Verze z 30. 12. 2014, 18:49
Virové onemocnění, patřící do alimentárních nákaz, které se také nazývá virová hepatitida, ikterus (odborný název) nebo zánět jater. Toto onemocněné má mnoho různých podob. Jedná se o různé typy žloutenky (žloutenka A - G), kdy písmeno označuje typ viru, kterým jsou napadena játra. Jedná se o onemocnění, kdy dochází ke žloutnutí kůže (ale i sliznic oka), které je způsobeno barvivem (bilirubinem) přítomným v krvi. Nejčastěji se vyskytující typy žloutenky jsou žloutenka A, B a C.
Obsah
Žloutenka typu A
Ze všech typů žloutenek je tato nejvíce rozšířená a také nejméně závažná. Lidově se nazývá nemoc špinavých rukou. Tento termín je přenesen z významu přenosu této nemoci. Přenos je uskutečněn orálně fekální cestou. Jedná se o přenos fekálii, které se dostanou přes ústa do těla. Častá nákaza bývá právě z nedostatečné hygieny. Zřídka je možno se nakazit z kontaminované vody. Nejčastější nákaza probíhá z člověka na člověka, jelikož jedinec, který infekční žloutenkou typu A trpí, je vysoce nakažlivý jedinec. Proto je nutná hospitalizace na infekční oddělení v nemocnici. Tento typ žloutenky je možno očkovat. Očkování je pouze dobrovolné a doporučuje se všem, kteří se vyskytují v prostředí se zvýšenou možnou nákazou. Je možno naočkovat společně se žloutenkou typu B.
Projevy a léčba onemocnění žloutenky typu A
Projevy začínají většinou velmi nenápadně a to nechutenstvím, bolestmi zad, bolestmi hlavy. Postupně se přidává teplota, žloutnutí sliznic (popř. kůže). Jedním z indikátorů bývá zbarvení moče, která bývá velmi tmavá a světlou stolicí, která má většinou až šedou barvu. Zbarvení moče a stolice však nebývá u všech. Po diagnostikování se jedinec většinou dostane na infekční oddělení. I po odeznění příznaků je nutná další léčba, nebo spíše doléčení a to především dieta a abstinence alkoholu. Jedinec musí celkově upravit svůj životní styl tak, aby mohlo dojít k plné rekonvalescenci.
Žloutenka typu B
Tento typ žloutenky je velmi rozšířený zejména u rizikových skupin, kterými jsou především uživatelé nitrožilního užívání drog. Nejčastější příčinou nákazy je přenos krví, ale také infikovaným materiálem (injekční stříkačkou). Teto typ žloutenky je také velmi častý a na rozdíl od předchozího typu, žloutenky A, může přejít i do chronického stádia. Očkování pro tento druh je povinný pro určitou výseč populace. Jedná se zejména o zdravotnický personál, laboranty a jiné rizikové skupiny, kteří jsou v možném vysokém kontaktu s touto nákazou. Očkování u dobrovolných jedinců probíhá společně s očkováním na žloutenku typu A, nebo samostatně. Od roku 2001 patří toto očkování k povinným a to u dětí. Tímto očkováním jsou poté chráněni na celý život.
Projevy a léčba onemocnění žloutenky typu B
Jsou zde podobné příznaky jakou u žloutenky typu A, předchází tomu většinou několikadenní bolest kloubů. Nebývá zde indikátor zbarvení moči a stolice. Často dochází k přehlížení příznaků a nevčasné diagnóze, což může vést až k chronicitě. Ta nastává většinou po zhruba 6 měsících. Bývá zde stejný průběh léčby (dieta, abstinence, zdravý životní styl).
Žloutenka typu C
Třetím nejčastějším typem žloutenky je právě virus hepatitidy C. Přenáší se krví a tělními tekutinami, proto je rozšířen především u narkomanů, jedinců, kteří často střádají sexuální partnery aj. Vyskytují se i případy, kdy je plod nakažen od matky prostřednictvím plodové vody. Velkým rizikem bývají tetovací salony a jiná zařízení, kde nedochází k výměně a sterilizaci nástrojů. Je to velmi zákeřný typ z hlediska diagnózy. Nebývá včas diagnostikován a poté přechází v chronický zánět jater, který může vést až k jedinému řešení a to je transplantace. Očkování na tento typ není, a proto je nezbytná prevence nákazy. • Projevy a léčba onemocnění žloutenky typu C Pokud nedojde k chronickému stádiu, bývá velmi často onemocnění vyléčeno. Po prodělání onemocnění však nevzniká imunita. Jedná se opět především o vhodný životní styl (dieta, abstinence).
Žloutenka D,E,G
Tento typ žloutenky se v České republice v podstatě nevyskytují. Pokud je výskyt, je vždy přivezen ze vzdálené země.
Prevence
Žloutenka typu A: Dodržováním těch nejzákladnějších pravidel — mytím rukou před jídlem, po použití WC, konzumací pouze nezávadných potravin a vody.
Žloutenka typu B, C: Nejlepší je vyhnout se rizikovým činnostem – nebrat drogy, praktikovat jen bezpečný sex s kondomem, nepůjčovat si hygienické potřeby od kamarádů, nenechat se tetovat nebo si udělat piercing, vyhnout se podání transfuze během zahraniční cesty do rizikových oblastí, apod.
Žloutence typu A a B lze jednoduše předejít očkováním. Ochrana po očkování je dlouhodobá, potřeba přeočkování není u zdravých jedinců v současné době stanovena. Proti žloutence typu C se nedá očkovat. Jedinou prevencí je bezpečné chování a bezpečný pohlavní styk.
Zdroj
Přednáška z pedagogické fakulty (biologické aspekty zdraví) https://www.ockovacicentrum.cz/cz/zloutenka-typu-ab http://nemoci.vitalion.cz/zloutenka/
