Sexuální orientace: Porovnání verzí

Aktuální verze z 5. 1. 2015, 02:55

Sexuální orientace (někdy též sexuální zaměření, sexuální preference, erotické zaměření, erotická preference)

• obvykle označuje trvalé zaměření eroticko-sexuální náklonnosti k mužům, ženám či oběma pohlavím
• v širším smyslu se tak v teorií sexodiagnostiky a parafilií často označuje jakékoliv trvalé objektové zaměření sexuality, specifikované například i věkovým pásmem či kombinací věku a pohlaví přitažlivých osob nebo typem jiných objektů sexuální touhy
• Pojem sexuální orientace se vztahuje též k sociálním reprezentacím (společensky sdíleným generalizovaným předpokladům a očekáváním) a s ní spojeným sociálním identifikacím (k jaké skupině se dotyčná osoba počítá nebo je počítána).

Sexuální orientace ve vztahu k pohlaví

• pojímána buď jako heterosexuálně-homosexuální kontinuum - souvislé spektrum od výhradně heterosexuální až po výhradně homosexuální orientaci podle Kinseyovy škály (přičemž jen velmi málo lidí je zcela vyhraněných, tedy na úplných koncích škály)
• dichotomické (přičemž člověk je zařazen podle své převažující tendence a nerozhodnutelné mezní případy jsou považovány za raritní výjimky)
• trichotomické, kde osoby s výraznou náklonností k mužům i ženám jsou klasifikovány jako bisexuální a za homosexuální nebo heterosexuální jsou označovány jen osoby s jednoznačně vyhraněnou orientací. Údaje o zastoupení jednotlivých orientací (zejména bisexuality) se pak mohou zásadně lišit v závislosti na tom, ve kterém pojetí jsou pojmy použity.

Projevy

charakteristika jednotlivce podobně jako biologické pohlaví, pohlavní identita nebo věk

• kromě vnitřních pocitů a dalších projevů biopsychologické reaktivity - celoživotní tendence k citovým náklonnostem daného zaměření
• jedinec si svoji skutečnou sexuální orientaci nemusí nutně uvědomovat - anebo se nemusí chovat podle stereotypních očekávání společensky spjatých s jeho orientací
• u osob hyposexuálních nebo asexuálních lze sexuální orientaci obtížně definovat i diagnostikovat
• ideálně je spojena se schopností vytvářet plnohodnotný citový vztah
• egosyntonní (nositel ji vnitřně přijímá jako svou součást) a egodystonní, od níž se její nositel vnitřně distancuje. Egodystonie sexuality nebo její společenské nepřijetí v okolí mohou za nepříznivých okolností vést k neurotizaci, asociálnímu způsobu života nebo sebevraždě, zejména u menšinově zaměřených osob. Proces akceptace vlastní menšinové sexuální orientace je nazýván coming out.
• heterosexuální, tedy výhradní nebo převažující náklonnost k osobám odlišného pohlaví, a homosexuální, tedy náklonnost k osobám stejného pohlaví
• bisexualita, náklonnost k osobám obou pohlaví. Jiné teorie předpokládají náklonnost k oběma pohlavím u většiny osob a za sexuální orientaci považují převahu jedné z těchto náklonností i tehdy, je-li opačná náklonnost jen o málo slabší.
• u většiny lidí je silnější heterosexuální orientace, mají tedy výlučně nebo převážně erotické zaměření na osoby opačného pohlaví
• někdy označuje i přítomnost nebo převaha jiných znaků nebo kritérií, jimiž se dlouhodobě řídí erotická náklonnost jedince, například věk (nepiofilie, infantofilie, pedofilie, hebefilie čili korofilie, efebofilie, teleiofilie, gerontofilie; John Money pro různá zaměření podle věku používal souhrnné označení chronofilie), různé jiné vlastnosti či znaky, případně zaměření na zvířata (zoofilie). V ještě širším významu se za erotickou (sexuální) preferenci (orientaci) někdy označuje i erotická preference určitých věcí či částí těla (fetišismus), situací nebo praktik. Americký manuál DSM řadí některé z těchto náklonností mezi parafilie, Mezinárodní klasifikace nemocí mezi poruchy sexuální preference.

Výskyt homosexuálně orientovaných osob v populaci je udáván od 2 do 10 %, nejčastěji kolem 4-6 %. V České republice se v roce 1994 ve výzkumu Weisse a Zvěřiny přihlásilo k homosexualitě pouze 0,4 % mužů a 0,3 % žen. 1,4 % mužů a 2 % žen si nebyla jista. Kritici argumentují, že v té době šlo u nás ještě o relativně tabuizované téma. Sexuolog Ivo Procházka v roce 2002 odhadl zastoupení v populaci takto:

Sexuální dysfunkce chápeme jako kvantitativní poruchy sexuální výkonnosti.

Mezi oblasti, které se týkají sexuálních dysfunkcí, patří zejména:

• sexuální vzrušivost
• chuť do sexu (apetence, libido)
• reakce genitálu

Oblast sexuálního uspokojení (satisfakce)

• rozhoduje o tom, jak subjekt svoji sexualitu hodnotí, jak je s ní spokojen.
• vychází z čistě heterosexuálního modelu lidského sexuálního chování. Avšak také lidé orientovaní homosexuálně, mohou trpět stejnými sexuálními poruchami, jako heterosexuální většinová populace.

Zdroje

• WEISS, P.; ZVĚŘINA, J. Sexuální chování v ČR - situace a trendy. 1. vyd. Praha : Portál, 2001. 159 s. ISBN 80-7178-558-X