Rodina: Porovnání verzí
(→Zdroje) |
|||
Řádka 66: | Řádka 66: | ||
== Zdroje == | == Zdroje == | ||
− | + | *MOŽNÝ, Ivo. Rodina a společnost. Praha: Sociologické nakladatelství, 2006. ISBN 80-86429-58-X. | |
+ | *SOBOTKOVÁ,I., Psychologie rodiny, Praha: Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-250-8 |
Aktuální verze z 5. 1. 2015, 02:53
Obsah
Rodina je v sociologii solidární skupina osob navzájem spjatých manželstvím, příbuzenstvím nebo adopcí, které spolu dlouhodobě žijí a jejíž dospělí členové jsou odpovědní za výchovu dětí. Z hlediska rodičů jde o rodinu prokreační, z hlediska dětí o rodinu orientační. Další definice vymezují rodinu prostřednictvím jejích funkcí: funkce reprodukční, sociálně ekonomické, kulturně výchovné, sociálně psychologické a emocionální.
Základní ("jádrovou") rodinu tvoří muž, žena a jejich děti, zatímco rozšířená rodina zahrnuje i další příbuzné (prarodiče, tety, strýce, bratrance atd.) Vedle monogamního či párového uspořádání rodiny může být i rodina polygamní (obvykle patriarchální), polyandrická, případně neúplná rodina s jedním rodičem.
Definice rodiny
Velký sociologický slovník vymezuje rodinu jako "původní a nejdůležitější společenskou skupinu a instituci" s hlavními funkcemi reprodukce, výchovy, socializace a přenosu kulturních vzorů.
Sociologický slovník J. Jandourka jako "formu dlouhodobého solidárního soužití osob spojených příbuzenstvím a zahrnující přinejmenším rodiče a děti."
Jozef Výrost definuje rodinu následovně: „Rodina je jakýmsi nejuniverzálnějším socializačním činitelem, který poskytuje jedinci identifikační vzory, seznamuje ho s předpokládaným chováním pro mužskou a ženskou roli. Učí jedince reagovat žádoucím způsobem v procesu interakce a umožňuje mu praktické ověření získaných dovedností v rámci rodiny. Uplatňuje se jako regulátor chování jedince a poskytuje mu společensky žádoucí normy. Pod vlivem rodinného působení se vytváří postoj k personálnímu okolí, k sobě samému i společnosti obecně“.
Jiřina Máchová rozlišuje tato pojmová vymezení rodiny:
- Rodina „základní“ (také jádrová či nukleární) se skládá pouze z otce, matky a dětí, kteří žijí pohromadě.
- „Rozšířená“ (široká) rodina zahrnuje kromě již zmíněných také další příbuzné, jako prarodiče, strýce, tety, bratrance a sestřenice atd. Vcelku se blíží pojmu příbuzenstvo.
- Rodina „orientační“ je taková, ve které se daný jedinec narodil.
- „Rozmnožující“ (prokreační) rodinou se rozumí nová rodina, kterou dvojice zakládá novým manželstvím.
Legální definice rodiny v právním řádu České republiky
Český právní řád rodinu nebo její členy obecně neurčuje. Např. trestní zákoník sice obsahuje ve své části druhé, hlavě IV., trestné činy proti rodině a dětem, ale definici rodiny neobsahuje.[5] Činí tak jen některé zvláštní zákony, ale vždy jen pro své vlastní účely, neobsahují tedy obecně použitelné vymezení rodiny.
Přitom ještě všeobecný zákoník občanský, platný v této části na českém území až do roku 1950, tak činil a za rodinu bral rodiče se všemi jejich potomky. Občanský zákoník platný až do roku 2014 se o rodině zmiňoval pouze letmo a neurčitě při vypořádání společného jmění manželů a při vrácení daru. Také zvláštní zákon o rodině také žádnou definici neobsahoval, ale o jejím vzniku pojednával pouze v souvislosti s uzavřením manželství, jehož účelem je právě založení rodiny.
Nový občanský zákoník od roku 2014 pouze stanoví, že „rodina, rodičovství a manželství požívají zvláštní zákonné ochrany,“ jednoznačnou definici rodiny opět neobsahuje. Zůstává nicméně u principu, že hlavním účelem manželství je založení rodiny a v takovém případě hovoří o „rodinném společenství“ či „rodinné domácnosti“. Jako samostatný pojem je pak definován rodinný závod, kterého se mohou účastnit manželé nebo alespoň s jedním z nich i jejich příbuzní až do třetího stupně nebo osoby s manžely sešvagřené až do druhého stupně.
V jiných evropských zemích je však situace jasnější, a to nejen v těch, kde existuje stejnopohlavní manželství. Například anglický Zákon o registrovaném partnerství z roku 2004 mluví výslovně o „dětech rodiny“ (children of the family) a upřesňuje, že se jedná buď o dítě obou rodičů nebo jakékoli jiné dítě [...], které oba vychovávají jako dítě rodiny.
Členové rodiny
- matka / otec
- dítě (holka/kluk)
- bratr
- sestra
- dědeček/babička
- bratranec/sestřenice
- strýc/teta
- synovec/neteř
Typy rodiny
- 1. rodina základní nebo-li nukleární. Patří sem muž+žena+dítě (děti)
- 2. rodina orientační. Rodina, ze které pocházím
- 3. rodina prokreační. Taková rodina, kterou sám vytvářím (vyhledání partnera, soužití, děti)
- 4.rozšířená rodina. Taková rodina, kde jsou další členové rodiny (babička, strýc, synovec aj.)
- 5. neúplná rodina. Dítě (děti) žijící pouze s jedním rodičem (prarodičem aj.)
Funkce rodiny
Funkce rodiny záleží na podmínkách které mohou být určeny státem,kulturou, společností aj. Základní funkcí rodiny je funkce reprodukční /biologicky-reprodukční -tedy početí potomka, kterého rodina bude řádně vychovávat.
Další funkce:
- kulturní
- sociálně-ekonomická
- výchovná
- emocinální
- ochranná
různé zdroje ještě uvádějí další funkce rodiny např. relaxační, estetickou aj.
Životní cyklus v rodině
Jedná se o určité změny v struktuře soužití, které mohou mít různé příčiny: děti, rozvod, svatba, důchod aj.) Každý určitý krok ve vývojové etapě vztahů a rodiny má svůj význam. Můžeme sem zařadit např. hledání partnera, soužití s partnerem, sezdáni (manželství), narození dětí, puberta dětí, aj.
Dysfunkční rodina
Jde o rodinu, kde nefunguje vše tak jak má. Dysfunkce může mít mnoho příčin, nemusí se vždy jednat o rodinu, kde jeden nebo více členů chybí, ale může to být zapříčiněno i "neprojevováním“ určitého člena rodiny. Tento člen většinou neplní svou úlohu v rodině tak jak má, poté dochází k narušení rodiny jako celku. Můžeme sem zařadit: popírání či neřešení konfliktů a problémů ze strany jednoho nebo více členů, rigidní role, potlačování identity aj.
Zdroje
- MOŽNÝ, Ivo. Rodina a společnost. Praha: Sociologické nakladatelství, 2006. ISBN 80-86429-58-X.
- SOBOTKOVÁ,I., Psychologie rodiny, Praha: Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-250-8