Dýchací systém: Porovnání verzí
Z Wiki PedF UK
(Není zobrazeno 7 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
+ | __TOC__ | ||
==Funkce== | ==Funkce== | ||
Pro organismus je nezbytný neustálý přívod kyslíku a odstraňování oxidu uhličitého. | Pro organismus je nezbytný neustálý přívod kyslíku a odstraňování oxidu uhličitého. | ||
Dýchací systém spolupracuje na dýchání s oběhovým systémem, celý děj probíhá takto: | Dýchací systém spolupracuje na dýchání s oběhovým systémem, celý děj probíhá takto: | ||
− | # | + | # výměna plynů mezi atmosférou a krví, probíhá výhradně v plicích (nasátí vzduchu a vydechnuti vzduchu vzduchu) |
− | # | + | # transport dýchacích plynů - rozvod plynů (O2, CO2, N) prostřednictvím krve. Do tkaní je přiváděn kyslík a z tkaní oxid uhličitý a voda. Tento rozvod zajišťuji erytrocyty a hemoglobin (oxyhemoglobin). |
− | # | + | # výměna plynů mezi krví a tkáňovými buňkami, zahrnuje i okysličovací pochody probíhající uvnitř buněk |
− | + | ||
==Rozdělení== | ==Rozdělení== | ||
Zevní (plicní)- děj 1. a 2. | Zevní (plicní)- děj 1. a 2. | ||
+ | |||
Vnitřní (tkáňové)- děj 4. | Vnitřní (tkáňové)- děj 4. | ||
Řádka 21: | Řádka 22: | ||
**sliznice pokryta řasinkovým epitelem; produkce hlenu | **sliznice pokryta řasinkovým epitelem; produkce hlenu | ||
**Funkce: vdechovaný vzduch se při průchodu nosem ohřívá, zvlhčuje a zbavuje drobných a pevných nečistot | **Funkce: vdechovaný vzduch se při průchodu nosem ohřívá, zvlhčuje a zbavuje drobných a pevných nečistot | ||
− | + | Vedlejší dutiny nosní | |
− | + | *v čelní kosti, čichové a klínové kosti | |
− | + | *tenká sliznice, vyplnění vzduchem | |
− | + | *při tvoření hlasu - významné rezonátory | |
+ | |||
+ | |||
*<u>Hltan</u> | *<u>Hltan</u> | ||
**horní část - <u>nosohltan</u> - 2,5- 1,5 cm vysoký, spojený s dutinou nosní. Sliznice vyplněná řasinkovým epitelem, s četnými žlázkami (produkce hlenu). Vyúsťuje do: | **horní část - <u>nosohltan</u> - 2,5- 1,5 cm vysoký, spojený s dutinou nosní. Sliznice vyplněná řasinkovým epitelem, s četnými žlázkami (produkce hlenu). Vyúsťuje do: | ||
− | ***<u> | + | ***<u>Eustachovy trubice</u>, která vychází ze středního ucha a vyrovnává tlak ve středouší |
***<u>hltanová mandle</u> - v klenbě nosohltanu | ***<u>hltanová mandle</u> - v klenbě nosohltanu | ||
**<u>patrohltanový závěr</u> - oddělení nosohltanu od ústní části hltanu | **<u>patrohltanový závěr</u> - oddělení nosohltanu od ústní části hltanu | ||
Řádka 33: | Řádka 36: | ||
===Dolní cesty dýchací=== | ===Dolní cesty dýchací=== | ||
+ | *<u>Hrtan</u> | ||
+ | **dutý trubicový orgán v přední části krajiny krční | ||
+ | **přední plocha - dolní svaly jazylky | ||
+ | **boční stěny - přiložené laloky štítné žlázy | ||
+ | **dolní část - hrtan pokračuje v průdušnici | ||
+ | **chrupavky: | ||
+ | ***Chrupavka štítná- „ohryzek“ | ||
+ | ***Chrupavka prstencová- tvar prstenu | ||
+ | **příklopka hrtanová | ||
+ | **Funkce: hrtan má tvar přesýpacích hodin. V nejužším místě jsou od štítné chrupavky rozepjaty dvě nepravé řasy hlasové. Nad nimi pravé řasy hlasové (hlasivky)- tvorba hlasového tónu základního. | ||
+ | |||
+ | *<u>Průdušnice</u> | ||
+ | **hrtan přechází v průdušnici | ||
+ | **pružná, cca 12 cm dlouhá trubice; uložena před jícnem | ||
+ | **ve výši čtvrtého a pátého hrudního obratle se rozvětvuje na dvě průdušky | ||
+ | |||
+ | *<u>Průdušky</u> | ||
+ | **pravá a levá, vstupují do příslušné plíce a tam se větví | ||
+ | |||
+ | ===Plíce=== | ||
+ | Dýchací orgán, stará se o výměnu dýchacích plynů mezi vnějším vzduchem a krví. Plíce jsou lehké, pružné a houbovité. | ||
+ | |||
+ | <u>Tvar</u>: přizpůsoben hrudním stěnám; pravá plíce- tři laloky, levá- dva (srdce) | ||
+ | |||
+ | <u>Povrch</u>: jemná vazivová poplicnice, přechází na stěny hrudní dutiny jako pohrudnice. | ||
+ | *Mezihrudní prostor – v něm je uloženo srdce, procházejí tudy cévy, průdušky a jícen. | ||
+ | |||
+ | <u>Vnitřní stavba</u>: | ||
+ | *průdušky, které vstupují do plic, se mnohonásobně rozvětvují na stále tenčí větévky. Nejtenčí jsou průdušinky. | ||
+ | *na ně navazují konečné větévky - alveolární chodbičky, | ||
+ | *ty ústí do plicních sklípků. (ty jsou již zcela bez chrupavčitého vyztužení) | ||
+ | *ve sklípcích probíhá výměna dýchacích plynů mezi krví a plicemi (zevní dýchání) | ||
+ | |||
+ | == Zdroje == | ||
+ | *ŠMARDA J. a kol. Biologie pro psychology a pedagogy. Praha : Portál,2004. 420 s. ISBN 80-7178-924-0 | ||
+ | *MACHOVÁ, J. Biologie člověka pro speciální pedagogy. 2. vyd. Praha : Karolinum, 1994. 263 s. ISBN 80-7066-980-2 |
Aktuální verze z 5. 1. 2015, 02:36
Obsah
Funkce
Pro organismus je nezbytný neustálý přívod kyslíku a odstraňování oxidu uhličitého.
Dýchací systém spolupracuje na dýchání s oběhovým systémem, celý děj probíhá takto:
- výměna plynů mezi atmosférou a krví, probíhá výhradně v plicích (nasátí vzduchu a vydechnuti vzduchu vzduchu)
- transport dýchacích plynů - rozvod plynů (O2, CO2, N) prostřednictvím krve. Do tkaní je přiváděn kyslík a z tkaní oxid uhličitý a voda. Tento rozvod zajišťuji erytrocyty a hemoglobin (oxyhemoglobin).
- výměna plynů mezi krví a tkáňovými buňkami, zahrnuje i okysličovací pochody probíhající uvnitř buněk
Rozdělení
Zevní (plicní)- děj 1. a 2.
Vnitřní (tkáňové)- děj 4.
Stavba
Horní cesty dýchací
- Nos a dutina nosní
- přepážka - v přední části chrupavčitá, zadní část tvoří kost radličná
- spodina dutiny - tvrdé patro
- strop dutiny - dírkovaná ploténka kosti čichové
- boční stěny - tři páry nosních skořep- rozdělení na horní, střední a dolní průchod. V dolním průchodu- slzovod; v horním průchodu čichový oddíl, střední a dolní- respirační
- sliznice pokryta řasinkovým epitelem; produkce hlenu
- Funkce: vdechovaný vzduch se při průchodu nosem ohřívá, zvlhčuje a zbavuje drobných a pevných nečistot
Vedlejší dutiny nosní
- v čelní kosti, čichové a klínové kosti
- tenká sliznice, vyplnění vzduchem
- při tvoření hlasu - významné rezonátory
- Hltan
- horní část - nosohltan - 2,5- 1,5 cm vysoký, spojený s dutinou nosní. Sliznice vyplněná řasinkovým epitelem, s četnými žlázkami (produkce hlenu). Vyúsťuje do:
- Eustachovy trubice, která vychází ze středního ucha a vyrovnává tlak ve středouší
- hltanová mandle - v klenbě nosohltanu
- patrohltanový závěr - oddělení nosohltanu od ústní části hltanu
- hrtanová příklopka – při polykání uzavře vchod do hltanu
- horní část - nosohltan - 2,5- 1,5 cm vysoký, spojený s dutinou nosní. Sliznice vyplněná řasinkovým epitelem, s četnými žlázkami (produkce hlenu). Vyúsťuje do:
Dolní cesty dýchací
- Hrtan
- dutý trubicový orgán v přední části krajiny krční
- přední plocha - dolní svaly jazylky
- boční stěny - přiložené laloky štítné žlázy
- dolní část - hrtan pokračuje v průdušnici
- chrupavky:
- Chrupavka štítná- „ohryzek“
- Chrupavka prstencová- tvar prstenu
- příklopka hrtanová
- Funkce: hrtan má tvar přesýpacích hodin. V nejužším místě jsou od štítné chrupavky rozepjaty dvě nepravé řasy hlasové. Nad nimi pravé řasy hlasové (hlasivky)- tvorba hlasového tónu základního.
- Průdušnice
- hrtan přechází v průdušnici
- pružná, cca 12 cm dlouhá trubice; uložena před jícnem
- ve výši čtvrtého a pátého hrudního obratle se rozvětvuje na dvě průdušky
- Průdušky
- pravá a levá, vstupují do příslušné plíce a tam se větví
Plíce
Dýchací orgán, stará se o výměnu dýchacích plynů mezi vnějším vzduchem a krví. Plíce jsou lehké, pružné a houbovité.
Tvar: přizpůsoben hrudním stěnám; pravá plíce- tři laloky, levá- dva (srdce)
Povrch: jemná vazivová poplicnice, přechází na stěny hrudní dutiny jako pohrudnice.
- Mezihrudní prostor – v něm je uloženo srdce, procházejí tudy cévy, průdušky a jícen.
Vnitřní stavba:
- průdušky, které vstupují do plic, se mnohonásobně rozvětvují na stále tenčí větévky. Nejtenčí jsou průdušinky.
- na ně navazují konečné větévky - alveolární chodbičky,
- ty ústí do plicních sklípků. (ty jsou již zcela bez chrupavčitého vyztužení)
- ve sklípcích probíhá výměna dýchacích plynů mezi krví a plicemi (zevní dýchání)
Zdroje
- ŠMARDA J. a kol. Biologie pro psychology a pedagogy. Praha : Portál,2004. 420 s. ISBN 80-7178-924-0
- MACHOVÁ, J. Biologie člověka pro speciální pedagogy. 2. vyd. Praha : Karolinum, 1994. 263 s. ISBN 80-7066-980-2