Ústrojí kožní: Porovnání verzí
(Založena nová stránka s textem „Smyslové ústrojí kožní sdružuje několik receptorů a to čidla pro chlad, teplo, tlak, dotyk a bolest. Souhrnně tato čidla nazýváme kožní anal…“) |
|||
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od 2 dalších uživatelů.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
− | Smyslové ústrojí kožní sdružuje několik receptorů a to čidla pro chlad, teplo, tlak, dotyk a bolest. Souhrnně tato čidla nazýváme kožní analyzátor. Jsou to buď jednoduchá tělíska, | + | __TOC__ |
+ | Smyslové ústrojí kožní sdružuje několik receptorů a to čidla pro chlad, teplo, tlak, dotyk a bolest. Souhrnně tato čidla nazýváme kožní analyzátor. Jsou to buď jednoduchá tělíska, anebo volná nervová zakončení. Tato čidla zajišťují povrchové čití. | ||
==Vnímání chladu a tepla== | ==Vnímání chladu a tepla== | ||
Řádka 5: | Řádka 6: | ||
==Vnímání dotyku a tlaku== | ==Vnímání dotyku a tlaku== | ||
− | Receptory pro dotyk a tlak reagují především na mechanické podněty. Díky nim zaznamenáváme smyslové vjemy. Nejvíce jsou uloženy v kůži a sliznici těch orgánů, které | + | Receptory pro dotyk a tlak reagují především na mechanické podněty. Díky nim zaznamenáváme smyslové vjemy. Nejvíce jsou uloženy v kůži a sliznici těch orgánů, které přicházejí často do styku s různými předměty. Mechanické podněty zaznamenávají citlivá především volná nervová zakončení. Často tato zakončení mají přídatné struktury tvořící vazivové pochvy, které zvyšují jejich citlivost: |
*<u>Paciniho hmatová tělíska</u> - pro jemné tlaky | *<u>Paciniho hmatová tělíska</u> - pro jemné tlaky | ||
*<u>Ruffiniho tělíska</u> - pro teplo | *<u>Ruffiniho tělíska</u> - pro teplo | ||
Řádka 19: | Řádka 20: | ||
Receptory pro bolest se neadaptují, nesnižují citlivost při delším působení podnětu (bolest zubů). | Receptory pro bolest se neadaptují, nesnižují citlivost při delším působení podnětu (bolest zubů). | ||
+ | |||
+ | ==Zdroje== | ||
+ | *DYLEVSKÝ, I. Funkční anatomie. Praha : Grada, 2009. 532 s. ISBN 978-80-247-3240-4 |
Aktuální verze z 5. 1. 2015, 03:04
Smyslové ústrojí kožní sdružuje několik receptorů a to čidla pro chlad, teplo, tlak, dotyk a bolest. Souhrnně tato čidla nazýváme kožní analyzátor. Jsou to buď jednoduchá tělíska, anebo volná nervová zakončení. Tato čidla zajišťují povrchové čití.
Vnímání chladu a tepla
Chladových receptorů je v kůži asi 250 tisíc a jsou uloženy pod pokožkou blíže povrchu těla. Receptory pro teplo se nacházení hlouběji ve škáře a v podkožním vazivu a je jich asi dvacetkrát méně než chladových bodů. Nejvíce tepelných receptorů je v obličeji, poté na hřbetu ruky a nejméně na zádech. Dráždění těchto receptorů vyvolává někdy také hybné reakce.
Vnímání dotyku a tlaku
Receptory pro dotyk a tlak reagují především na mechanické podněty. Díky nim zaznamenáváme smyslové vjemy. Nejvíce jsou uloženy v kůži a sliznici těch orgánů, které přicházejí často do styku s různými předměty. Mechanické podněty zaznamenávají citlivá především volná nervová zakončení. Často tato zakončení mají přídatné struktury tvořící vazivové pochvy, které zvyšují jejich citlivost:
- Paciniho hmatová tělíska - pro jemné tlaky
- Ruffiniho tělíska - pro teplo
- Krausova tělíska - pro chlad
Místa na povrchu těla jsou různě citlivá. Nejcitlivější je špička jazyka, dlaň, konečky prstů. Nejméně citlivá je kůže zad.
Vnímání bolesti
Bolest je informace o ohrožení nebo poškození organismu. Receptory bolesti jsou volná nervová zakončení umístěná téměř ve všech tkáních. Jsou nejen v kůži, ale také ve vnitřních orgánech. V kůži nalezneme na 1 cm2 50-100 bodů. Některé bolestivé podněty upozorňují na nebezpečí poškození a vyvolávají obranné reflexy jako například odtažení ruky při styku s ostrým nebo horkým předmětem. Rozdělení bolesti je následující:
- Bolest povrchní - receptory bolesti podávají zprávu z oblasti kůže.
- Bolest útrobní - z vnitřních orgánů, hrudní a břišní dutiny.
- Bolest hluboká - vychází z vnitřních orgánů - ze svalů, šlach, kloubů.
Receptory pro bolest se neadaptují, nesnižují citlivost při delším působení podnětu (bolest zubů).
Zdroje
- DYLEVSKÝ, I. Funkční anatomie. Praha : Grada, 2009. 532 s. ISBN 978-80-247-3240-4