Sexuální orientace: Porovnání verzí
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
+ | __TOC__ | ||
'''Sexuální orientace''' (někdy též sexuální zaměření, sexuální preference, erotické zaměření, erotická preference) | '''Sexuální orientace''' (někdy též sexuální zaměření, sexuální preference, erotické zaměření, erotická preference) | ||
*obvykle označuje trvalé zaměření eroticko-sexuální náklonnosti k mužům, ženám či oběma pohlavím | *obvykle označuje trvalé zaměření eroticko-sexuální náklonnosti k mužům, ženám či oběma pohlavím | ||
Řádka 21: | Řádka 22: | ||
*někdy označuje i přítomnost nebo převaha jiných znaků nebo kritérií, jimiž se dlouhodobě řídí erotická náklonnost jedince, například věk ([[nepiofilie]], [[infantofilie]], [[pedofilie]], [[hebefilie]] čili [[korofilie]], [[efebofilie]], [[teleiofilie]], [[gerontofilie]]; John Money pro různá zaměření podle věku používal souhrnné označení [[chronofilie]]), různé jiné vlastnosti či znaky, případně zaměření na zvířata (zoofilie). V ještě širším významu se za erotickou (sexuální) preferenci (orientaci) někdy označuje i erotická preference určitých věcí či částí těla ([[fetišismus]]), situací nebo praktik. Americký manuál DSM řadí některé z těchto náklonností mezi parafilie, Mezinárodní klasifikace nemocí mezi poruchy sexuální preference. | *někdy označuje i přítomnost nebo převaha jiných znaků nebo kritérií, jimiž se dlouhodobě řídí erotická náklonnost jedince, například věk ([[nepiofilie]], [[infantofilie]], [[pedofilie]], [[hebefilie]] čili [[korofilie]], [[efebofilie]], [[teleiofilie]], [[gerontofilie]]; John Money pro různá zaměření podle věku používal souhrnné označení [[chronofilie]]), různé jiné vlastnosti či znaky, případně zaměření na zvířata (zoofilie). V ještě širším významu se za erotickou (sexuální) preferenci (orientaci) někdy označuje i erotická preference určitých věcí či částí těla ([[fetišismus]]), situací nebo praktik. Americký manuál DSM řadí některé z těchto náklonností mezi parafilie, Mezinárodní klasifikace nemocí mezi poruchy sexuální preference. | ||
− | Výskyt homosexuálně orientovaných osob v populaci je udáván od 2 do 10 %, nejčastěji kolem 4-6 %. V České republice se v roce 1994 ve výzkumu Weisse a Zvěřiny přihlásilo k homosexualitě pouze 0,4 % mužů a 0,3 % žen. 1,4 % mužů a 2 % žen si nebyla jista. Kritici argumentují, že v té době šlo u nás ještě o relativně tabuizované téma. Sexuolog Ivo Procházka v roce 2002 odhadl | + | Výskyt homosexuálně orientovaných osob v populaci je udáván od 2 do 10 %, nejčastěji kolem 4-6 %. V České republice se v roce 1994 ve výzkumu Weisse a Zvěřiny přihlásilo k homosexualitě pouze 0,4 % mužů a 0,3 % žen. 1,4 % mužů a 2 % žen si nebyla jista. Kritici argumentují, že v té době šlo u nás ještě o relativně tabuizované téma. Sexuolog Ivo Procházka v roce 2002 odhadl zastoupení v populaci takto: |
+ | |||
+ | ---- | ||
{| | {| | ||
Řádka 33: | Řádka 36: | ||
|} | |} | ||
− | Sexuální dysfunkce chápeme jako kvantitativní poruchy sexuální výkonnosti. | + | [[Sexuální dysfunkce]] chápeme jako kvantitativní poruchy sexuální výkonnosti. |
Mezi oblasti, které se týkají sexuálních dysfunkcí, patří zejména: | Mezi oblasti, které se týkají sexuálních dysfunkcí, patří zejména: | ||
*sexuální vzrušivost | *sexuální vzrušivost | ||
− | *chuť do sexu (apetence, libido) | + | *chuť do sexu (apetence, libido) |
*reakce genitálu | *reakce genitálu | ||
Řádka 43: | Řádka 46: | ||
*rozhoduje o tom, jak subjekt svoji sexualitu hodnotí, jak je s ní spokojen. | *rozhoduje o tom, jak subjekt svoji sexualitu hodnotí, jak je s ní spokojen. | ||
*vychází z čistě heterosexuálního modelu lidského sexuálního chování. Avšak také lidé orientovaní homosexuálně, mohou trpět stejnými sexuálními poruchami, jako heterosexuální většinová populace. | *vychází z čistě heterosexuálního modelu lidského sexuálního chování. Avšak také lidé orientovaní homosexuálně, mohou trpět stejnými sexuálními poruchami, jako heterosexuální většinová populace. | ||
+ | |||
+ | ==Zdroje== | ||
+ | *WEISS, P.; ZVĚŘINA, J. Sexuální chování v ČR - situace a trendy. 1. vyd. Praha : Portál, 2001. 159 s. ISBN 80-7178-558-X |
Aktuální verze z 5. 1. 2015, 02:55
Sexuální orientace (někdy též sexuální zaměření, sexuální preference, erotické zaměření, erotická preference)
- obvykle označuje trvalé zaměření eroticko-sexuální náklonnosti k mužům, ženám či oběma pohlavím
- v širším smyslu se tak v teorií sexodiagnostiky a parafilií často označuje jakékoliv trvalé objektové zaměření sexuality, specifikované například i věkovým pásmem či kombinací věku a pohlaví přitažlivých osob nebo typem jiných objektů sexuální touhy
- Pojem sexuální orientace se vztahuje též k sociálním reprezentacím (společensky sdíleným generalizovaným předpokladům a očekáváním) a s ní spojeným sociálním identifikacím (k jaké skupině se dotyčná osoba počítá nebo je počítána).
Sexuální orientace ve vztahu k pohlaví
- pojímána buď jako heterosexuálně-homosexuální kontinuum - souvislé spektrum od výhradně heterosexuální až po výhradně homosexuální orientaci podle Kinseyovy škály (přičemž jen velmi málo lidí je zcela vyhraněných, tedy na úplných koncích škály)
- dichotomické (přičemž člověk je zařazen podle své převažující tendence a nerozhodnutelné mezní případy jsou považovány za raritní výjimky)
- trichotomické, kde osoby s výraznou náklonností k mužům i ženám jsou klasifikovány jako bisexuální a za homosexuální nebo heterosexuální jsou označovány jen osoby s jednoznačně vyhraněnou orientací. Údaje o zastoupení jednotlivých orientací (zejména bisexuality) se pak mohou zásadně lišit v závislosti na tom, ve kterém pojetí jsou pojmy použity.
Projevy
charakteristika jednotlivce podobně jako biologické pohlaví, pohlavní identita nebo věk
- kromě vnitřních pocitů a dalších projevů biopsychologické reaktivity - celoživotní tendence k citovým náklonnostem daného zaměření
- jedinec si svoji skutečnou sexuální orientaci nemusí nutně uvědomovat - anebo se nemusí chovat podle stereotypních očekávání společensky spjatých s jeho orientací
- u osob hyposexuálních nebo asexuálních lze sexuální orientaci obtížně definovat i diagnostikovat
- ideálně je spojena se schopností vytvářet plnohodnotný citový vztah
- egosyntonní (nositel ji vnitřně přijímá jako svou součást) a egodystonní, od níž se její nositel vnitřně distancuje. Egodystonie sexuality nebo její společenské nepřijetí v okolí mohou za nepříznivých okolností vést k neurotizaci, asociálnímu způsobu života nebo sebevraždě, zejména u menšinově zaměřených osob. Proces akceptace vlastní menšinové sexuální orientace je nazýván coming out.
- heterosexuální, tedy výhradní nebo převažující náklonnost k osobám odlišného pohlaví, a homosexuální, tedy náklonnost k osobám stejného pohlaví
- bisexualita, náklonnost k osobám obou pohlaví. Jiné teorie předpokládají náklonnost k oběma pohlavím u většiny osob a za sexuální orientaci považují převahu jedné z těchto náklonností i tehdy, je-li opačná náklonnost jen o málo slabší.
- u většiny lidí je silnější heterosexuální orientace, mají tedy výlučně nebo převážně erotické zaměření na osoby opačného pohlaví
- někdy označuje i přítomnost nebo převaha jiných znaků nebo kritérií, jimiž se dlouhodobě řídí erotická náklonnost jedince, například věk (nepiofilie, infantofilie, pedofilie, hebefilie čili korofilie, efebofilie, teleiofilie, gerontofilie; John Money pro různá zaměření podle věku používal souhrnné označení chronofilie), různé jiné vlastnosti či znaky, případně zaměření na zvířata (zoofilie). V ještě širším významu se za erotickou (sexuální) preferenci (orientaci) někdy označuje i erotická preference určitých věcí či částí těla (fetišismus), situací nebo praktik. Americký manuál DSM řadí některé z těchto náklonností mezi parafilie, Mezinárodní klasifikace nemocí mezi poruchy sexuální preference.
Výskyt homosexuálně orientovaných osob v populaci je udáván od 2 do 10 %, nejčastěji kolem 4-6 %. V České republice se v roce 1994 ve výzkumu Weisse a Zvěřiny přihlásilo k homosexualitě pouze 0,4 % mužů a 0,3 % žen. 1,4 % mužů a 2 % žen si nebyla jista. Kritici argumentují, že v té době šlo u nás ještě o relativně tabuizované téma. Sexuolog Ivo Procházka v roce 2002 odhadl zastoupení v populaci takto:
Orientace | Identifikace | Chování | |
Heterosexuální | 96 % | 95-97 % | 90 % |
Homosexuální | 4 % | 2-3 % | 1-2 % |
Bisexuální | < 1 % | 1 % | 8 % |
Sexuální dysfunkce chápeme jako kvantitativní poruchy sexuální výkonnosti.
Mezi oblasti, které se týkají sexuálních dysfunkcí, patří zejména:
- sexuální vzrušivost
- chuť do sexu (apetence, libido)
- reakce genitálu
Oblast sexuálního uspokojení (satisfakce)
- rozhoduje o tom, jak subjekt svoji sexualitu hodnotí, jak je s ní spokojen.
- vychází z čistě heterosexuálního modelu lidského sexuálního chování. Avšak také lidé orientovaní homosexuálně, mohou trpět stejnými sexuálními poruchami, jako heterosexuální většinová populace.
Zdroje
- WEISS, P.; ZVĚŘINA, J. Sexuální chování v ČR - situace a trendy. 1. vyd. Praha : Portál, 2001. 159 s. ISBN 80-7178-558-X