Dýchací systém: Porovnání verzí

Z Wiki PedF UK
Přejít na: navigace, hledání
(Funkce)
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 +
__TOC__
 
==Funkce==
 
==Funkce==
 
Pro organismus je nezbytný neustálý přívod kyslíku a odstraňování oxidu uhličitého.
 
Pro organismus je nezbytný neustálý přívod kyslíku a odstraňování oxidu uhličitého.
Řádka 67: Řádka 68:
 
*ty ústí do plicních sklípků. (ty jsou již zcela bez chrupavčitého vyztužení)
 
*ty ústí do plicních sklípků. (ty jsou již zcela bez chrupavčitého vyztužení)
 
*ve sklípcích probíhá výměna dýchacích plynů mezi krví a plicemi (zevní dýchání)
 
*ve sklípcích probíhá výměna dýchacích plynů mezi krví a plicemi (zevní dýchání)
 +
 +
== Zdroje ==
 +
*ŠMARDA J. a kol. Biologie pro psychology a pedagogy. Praha : Portál,2004. 420 s. ISBN 80-7178-924-0
 +
*MACHOVÁ, J. Biologie člověka pro speciální pedagogy. 2. vyd. Praha : Karolinum, 1994. 263 s. ISBN 80-7066-980-2

Aktuální verze z 5. 1. 2015, 02:36

Funkce

Pro organismus je nezbytný neustálý přívod kyslíku a odstraňování oxidu uhličitého.

Dýchací systém spolupracuje na dýchání s oběhovým systémem, celý děj probíhá takto:

  1. výměna plynů mezi atmosférou a krví, probíhá výhradně v plicích (nasátí vzduchu a vydechnuti vzduchu vzduchu)
  2. transport dýchacích plynů - rozvod plynů (O2, CO2, N) prostřednictvím krve. Do tkaní je přiváděn kyslík a z tkaní oxid uhličitý a voda. Tento rozvod zajišťuji erytrocyty a hemoglobin (oxyhemoglobin).
  3. výměna plynů mezi krví a tkáňovými buňkami, zahrnuje i okysličovací pochody probíhající uvnitř buněk

Rozdělení

Zevní (plicní)- děj 1. a 2.

Vnitřní (tkáňové)- děj 4.

Stavba

Horní cesty dýchací

  • Nos a dutina nosní
    • přepážka - v přední části chrupavčitá, zadní část tvoří kost radličná
    • spodina dutiny - tvrdé patro
    • strop dutiny - dírkovaná ploténka kosti čichové
    • boční stěny - tři páry nosních skořep- rozdělení na horní, střední a dolní průchod. V dolním průchodu- slzovod; v horním průchodu čichový oddíl, střední a dolní- respirační
    • sliznice pokryta řasinkovým epitelem; produkce hlenu
    • Funkce: vdechovaný vzduch se při průchodu nosem ohřívá, zvlhčuje a zbavuje drobných a pevných nečistot

Vedlejší dutiny nosní

  • v čelní kosti, čichové a klínové kosti
  • tenká sliznice, vyplnění vzduchem
  • při tvoření hlasu - významné rezonátory


  • Hltan
    • horní část - nosohltan - 2,5- 1,5 cm vysoký, spojený s dutinou nosní. Sliznice vyplněná řasinkovým epitelem, s četnými žlázkami (produkce hlenu). Vyúsťuje do:
      • Eustachovy trubice, která vychází ze středního ucha a vyrovnává tlak ve středouší
      • hltanová mandle - v klenbě nosohltanu
    • patrohltanový závěr - oddělení nosohltanu od ústní části hltanu
    • hrtanová příklopka – při polykání uzavře vchod do hltanu

Dolní cesty dýchací

  • Hrtan
    • dutý trubicový orgán v přední části krajiny krční
    • přední plocha - dolní svaly jazylky
    • boční stěny - přiložené laloky štítné žlázy
    • dolní část - hrtan pokračuje v průdušnici
    • chrupavky:
      • Chrupavka štítná- „ohryzek“
      • Chrupavka prstencová- tvar prstenu
    • příklopka hrtanová
    • Funkce: hrtan má tvar přesýpacích hodin. V nejužším místě jsou od štítné chrupavky rozepjaty dvě nepravé řasy hlasové. Nad nimi pravé řasy hlasové (hlasivky)- tvorba hlasového tónu základního.
  • Průdušnice
    • hrtan přechází v průdušnici
    • pružná, cca 12 cm dlouhá trubice; uložena před jícnem
    • ve výši čtvrtého a pátého hrudního obratle se rozvětvuje na dvě průdušky
  • Průdušky
    • pravá a levá, vstupují do příslušné plíce a tam se větví

Plíce

Dýchací orgán, stará se o výměnu dýchacích plynů mezi vnějším vzduchem a krví. Plíce jsou lehké, pružné a houbovité.

Tvar: přizpůsoben hrudním stěnám; pravá plíce- tři laloky, levá- dva (srdce)

Povrch: jemná vazivová poplicnice, přechází na stěny hrudní dutiny jako pohrudnice.

  • Mezihrudní prostor – v něm je uloženo srdce, procházejí tudy cévy, průdušky a jícen.

Vnitřní stavba:

  • průdušky, které vstupují do plic, se mnohonásobně rozvětvují na stále tenčí větévky. Nejtenčí jsou průdušinky.
  • na ně navazují konečné větévky - alveolární chodbičky,
  • ty ústí do plicních sklípků. (ty jsou již zcela bez chrupavčitého vyztužení)
  • ve sklípcích probíhá výměna dýchacích plynů mezi krví a plicemi (zevní dýchání)

Zdroje

  • ŠMARDA J. a kol. Biologie pro psychology a pedagogy. Praha : Portál,2004. 420 s. ISBN 80-7178-924-0
  • MACHOVÁ, J. Biologie člověka pro speciální pedagogy. 2. vyd. Praha : Karolinum, 1994. 263 s. ISBN 80-7066-980-2