Konformita: Porovnání verzí

Aktuální verze z 5. 1. 2015, 02:00

• problematikou konformity se zabývá sociální psychologie

Vymezení pojmů

• Konformita je přizpůsobení se jedince sociálnímu tlaku, který představují všeobecně rozšířené názory, normy, pravidla či požadavky skupiny nebo celé společnosti. Zahrnuje v sobě také změny chování a názorů jedince. Na člověka je vyvíjen nátlak, aby své chování přizpůsobil normám a pravidlům, které zastává většina společnosti. Toto chování je tedy vynucené a člověk ho může prožívat jako konflikt.^[1].
• Nekonformnost (nonkonformita) - jedná se o nezávislost úsudku a chování, člověk si zachová svou individualitu prostřednictvím svého mínění a vlastního přesvědčení
• Vnitřní konformita (akceptace) - působení sociálních vlivů vyústí v přesvědčení, že vyžadované chování či názor jsou akceptovatelné a člověk je příjme za své, souhlasí s nimi, začne jednat a myslet v souladu s těmito vliby, aniž by pociťoval rozpor se svým přesvědčením
• Vyhovění (compliance)- člověk změní své chování v důsledku přímého požadavku jiné osoby, vznesený požadavek mívá spíše charakter přání jiného člověka v naději, že mu bude vyhověno, označováno za vnější, povrchní konformitu, protože to také provází konflikt, ale mnohem mírnější
• poslušnost - obedience - je změna chování vyvolaná přímým příkazem nebo nařízením, v extrémní podobě je člověku nařizováno něco, co je v rozporu s jeho svědomím, morálními zásadami, je to silně negativně prožívané, člověk je nucen dělat něco, co se mu hluboce příčí, odmítnutí poslušnosti (nesplnění příkazu) může být velmi přísně sankcionováno

• H.C. Kelman (1954) identifikoval tři procesy, které přispívají k sociální konformitě:

1. vyhovění - jdeme s davem, ale neměníme své vlastní přesvědčení
2. internalizace - souhlasíme s tím, že názor většiny je správnější
3. identifikace - změníme své názory, abychom se podobali osobě, kterou obdivujeme

Vysvětlení konformity

Morton Deutsch a Harold Gerard tvrdí, že základem konformity jsou 2 potřeby:

1. potřeba mít pravdu, která je vyvolaná normativním sociálním vlivem ( = každá skupina či společenství má jistá očekávání, členové, kteří se odlišují od očekávaných norem, pravidel, zvyků, jsou jinými posuzováni jako odlišní, zvláštní či deviantní a stávají se terčem posměchu, odmítání a trestání skupinou, člověk dělá to, co ostatní, nikoli proto, aby získal informaci, ale aby neztratil přízeň jiných, aby se nestali terčem žertování a nebyl odmítnut, to vede ke konformitě a objevuje se v situacích, kdy se člověk obává ztráty obliby, nebo chce dosáhnout uznání, obliby jiných, v tomto smyslu je velmi citlivým obdobím pro neodlišování se adolescence)
2. potřeba být oblíben, která je vyvolaná informačním sociálním vlivem ( = chováme se jako ostatní, jsme s nimi konformní, protože se stávají vodítkem pro naše chování, obracíme se tedy k jiným lidem, abychom získali jistotu správného názoru, jednání, chování, je silný zejména v nových situacích, kdy člověk prožívá pocit bezradnosti, chování a usuzování jiných pak přijímá jako správné a směrodatné)

• pomocí konformity lze dosáhnou toho, aby nás jiní lide respektovali, měli rádi, oblíbili si nás
• proto se lidé chovají a usuzují jako jiní, zejména jako ti, na kterých jim záleží

Činitelé konformity

Velikost skupiny

• neplatí to, že čím více lidí zastává určitý názor nebo se nějak chová, tím častěji jedinec podlehne vlivu
• jedinec proti jedné osobě se zřídka stává konformním, když má proti sobě dvě osoby, podlehne častěji
• při 3 - 5 lidech vyvíjejících tlak se konformita výrazně zvyšuje, pak se zastaví nebo postupuje velmi pomalu

Vliv menšiny

• minority influence
• Moscovici se zabýval tím, za jakých podmínek může menšina ovlivnit většinu
• za klíč považuje jednotnost, důslednost a aktivnost při prosazování jedince či menšiny
• po jistou dobu minorita staví na podložených a zdůvodněných názorech, které nejprve vyvolají zájem většiny, pak diskuzi a nahlodání původních stanovisek, což může vyústit až v akceptaci menšiny
• minorita tak působí prostřednictvím informačního sociálního vlivu
• zabýval se tím také Bibb Latané, který předpokládá, že minority a majority se chovají podle téhož základního principu sociálního vlivu

• označuje jej jako teorii sociálního dopadu (social impact theory, žárovkový model)
• podle Lataného je odolávání/podlehnutí sociálnímu vlivu závislé na 3 proměnných:

1. síla - vyjadřuje důležitost skupiny vyvíjející nátlak
2. bezprostřednost (těsnost) - se týká blízkosti v prostoru a čase ovlivňujícího vůči ovlivňovanému
3. počet osob vyvíjejících nátlak

• vliv menšiny na většinu, ale také naopak, je závislý na těchto třech proměnných

• Moscovici dále rozlišil mezi:
• vyhovění - je to, když většina ovlivňuje menšinu
• souvisí to s tím, že většina má moc a může ji použít pomoci odměn a trestů
• konverze - menšina ovlivňuje většinu, vyžaduje to, aby většina uvěřila, že názor menšiny je hodnotný či správný a v tom hraje nejdůležitější úlohu přesvědčivost a logičnost argumentů

Jednomyslnost

• odolávání sociálnímu tlaku je obtížné, když se skupina chová jednomyslně
• podpora, byť jedním členem skupiny, posiluje přesvědčení jedince o správnosti jeho mínění a zvyšuje odolnost vůči skupinovému tlaku

Skupinová koheze

• čím je koheze skupiny vyšší, tím mocnější je vliv na její členy
• jedinec jako člen vysoce soudržné skupiny snadněji změní svůj názor ve směru skupinového mínění a skupinu respektuje, protože má strach, aby ho neodmítla
• stejně tak platí, že vysoce kohezivní skupina snadněji odolává vlivu jedince nebo menšiny zvenčí

Výzkumy konformity

Muzafer Sherif

• experimenty s utvářením skupinové normy
• série laboratorní experimentů, ve kterých použil autokinetický efekt - rozsvítí se světelný bod a vytváří iluzi pohybu, ve skutečnosti je stacionární v těchto podmínkách zkoumal chování a usuzování člověka při absenci spolehlivých kritérií, podle kterých se orientuje v obvyklých situacích

• pokusná osoba měla nejprve sama posoudit rozsah pohybu světelného bodu
• při opakování pokusu dospěla k názoru, který byl průměrem jejich výsledků
• pozorování
• poté se pokus opakoval za přítomnosti dalších dvou osob, které také měly samostatně utvořený názor z předchozích pozorování
• výsledkem je, že nakonec dojde ke konvergenci odhadu na jeden údaj, sdílený všemi třemi pokusnými osobami
• vede to tedy k vytvoření společné normy pro posouzení tohoto jevu

• při přechodu do jiné skupiny s již vytvořeným skupinovým názorem (normou) jedinec silně odolával nátlaku nové situace
• dále Sherif zjistil, že i po jednom roce jedinec setrvává na skupinové normě
• Sherifovy pokusy podnítily výzkum pravé konformity

Solomon Asch

• byl přesvědčen, že lidé se nepřidají k většině, když její přesvědčení bude zcela mylné
• laboratorní experiment probíhal v 7 - 9 členných skupinách, ve kterých byla pouze jedna naivní pokusná osoba (ostatní byli spolupracovníci experimentátora)
• spolupracovníci, po dohodě s experimentátorem, odpovídali jednotně chybně
• prezentoval jim přímku a oni ze tří nabízených měli vybrat stejně dlouhou - byla tam jednoznačná odpověď
• Asch zjistil, že 37% pokusných osob podlehlo skupinovému tlaku
• podlehnutí tlaku prožívali velmi negativně
• tlak ke konformitě se výrazně zeslabil, když skupina byla ve svém mínění nejednotná (stačil pouze jeden „spojenec“)
• lidé tak byli ve svých úsudcích ovlivněni názory jiných

Richard Crutchfield

• použil modifikaci Aschovy metody
• 5 pokusných osob posadil v laboratoři do boxů, které bránili jedinci v pozorování ostatních pokusných osob
• každý z nich měl před sebou panel s několika tlačítky a signálními světly
• tlačítka používal ke sdělování svého názoru na reprezentované podněty
• světla sloužila k informování o úsudku ostatních členů skupiny (signály však samozřejmě vysílal experimentátor)
• každá osoba, než odpověděla, viděla, jak „odpovídaly další osoby“
• i zde byl skupinový tlak natolik silný, že jedinec podlehl i zcela nesprávným úsudkům
• u složitějších úloh bylo podlehnutí skupinovému tlaku silnější
• bylo to způsobeno nižší mírou jistoty vlastního úsudku
• naopak čím si byli lidé svým úsudkem jistější, tím méně skupinovému tlaku podléhali
• většina lidí zůstávala na stejné míře konformity, někteří se však během experimentu stávali více konformními a jiní zase méně, někteří byli absolutně nekonformní

Vyhovění

• týká se jedince, na kterého je vyvíjen jen malý nátlak v podobě přímé výzvy, požadavku či souhlasu
• zabýval se tím Jonathan L. Freedman a Scott C. Fraser - kdy a proč jedinec podlehne požadavku okolí

Technika nohy ve dveřích

• foot-in-the-door technique
• zjistili, že souhlas s menším požadavkem vede následně s větší pravděpodobností k přijetí i následného náročnějšího požadavku
• nejprve se zeptali lidí, zda s nimi mohou někdy udělat rozhovor po telefonu o pracích prášcích
• ti, co souhlasili, poté častěji přijali vyšší požadavek, a to, že přijdou udělat ten rozhovor k nim domů a že to bude trvat 2 hodiny
• závazek - přijetím nenáročného požadavku na sebe jedinec bere jistý závazek nechce poté zklamat nové očekávání
• zájem - jiným vysvětlením může být zájem o určitou oblast aktivit
• sebepojetí - vysvětluje se to také změnou sebepojetí,souhlas s prvním požadavkem vede ke změně pojetí sebe sama, jako člověka, který pomohl v určité situaci, projevil vstřícnost podílet se či přispět k řešení nějaké otázky a proto bude ochoten vyhovět i náročnějším požadavkům
• konzistence vlastního jednání - Gorrassini a Olson vysvětlení sebepojetím odmítají a staví proti němu, konzistenci vlastního jednání v závislosti na situačních proměnných, zda požadavek je v souladu s existujícími postoji, dřívějším chováním a závazky, zda souhlas vede k dosažení důležitých osobních cílů

Technika dveří v tváři

• door-in-the-face technique
• popsal ji Robert B. Cialdini
• je založena na prvotním náročném požadavku a po jeho odmítnutí, kladení relativně nenáročného požadavku
• vznesou vysoký požadavek, osoby odmítnou a pak vznesou menší požadavek a osoby přistoupí
• vysvětloval to tak, že osoba se cítí ústupkem od většího požadavku k menšímu nucena přijmout je
• sociálně psychologický výklad se opírá o normu reciprocity (vzájemný ústupek)
• snížení náročnosti původního požadavku chápe člověk jako gesto ke kompromisu a cítí se zavázán taky učinit ústupek
• ústupek od původního požadavku musí být autentický
• dále se upozorňuje na roli časové prodlevy - delší časový odstup snižuje pravděpodobnost přijetí menšího ústupku
• vyzvedává se také role dialogu při „vyjednávání“
• vysvětlení může být také v tom, že po odmítnutí prvního požadavku cítí osoba pocit viny a ten chce zmírnit přijetím druhého požadavku
• nebo vysvětlení percepčním kontrastem - jedinec souhlasí s druhým požadavkem, protože se mu zdá (ve světle prvního požadavku) snesitelnější

Technika nízké koule

• low-ball technique
• popsal ji Robert B. Cialdini
• je založená na tom, že původně uvedená cena, na kterou se přistoupilo, se posléze zvýší
• např.:dohodnou se, že bunda stojí 500 Kč, zákazník si ji chce koupit a při placení mu řeknou, že se spletli, že stojí 600 Kč a zákazník si ji přesto vezme
• vysvětlení vychází ze závazku, který vznikne v momentu rozhodnutí o koupi předmětu
• při změně podmínek v negativním smyslu se cítíme zavázáni vůči prodávajícímu a hledáme vlastní zdůvodnění pro přijetí vyššího požadavku
• sami sobě namlouváme, že jsme i tak udělali dobrý obchod

Technika "to není vše"

• the that’s-not-all technique
• prokázal ji J. M. Burger
• účinnost této metody vysvětluje kontrastem mezi dvěma požadavky
• posunem druhého požadavku do nečekaně příznivé polohy vzniká nekritický dojem dobré koupě (Kolik ta bunda stojí? 800 Kč, ale pro vás za 600)
• později upozornili na to, že efekt se vytrácí, je-li původní požadavek příliš vysoký, nebo když jde o zboží, které jde samo o sobě dobře na odbyt

Zdroje

Reference

1. ↑ Výrost, J., & Slaměník, I. (2008). Sociální psychologie. (2., přepracované a rozšířené vydání). Praha: Grada Publishing, a.s..