Konflikty: Porovnání verzí

Verze z 5. 1. 2015, 01:59

Konflikt představuje rozpor, je to současné střetávání protichůdných tendencí. Konflikty souvisí s procesem volby, tzn. v jaké směru jednat - s rozhodováním se.^[1]. Jedná se o setkání snah dvou jedinců, kdy splnění přání jednoho z nich částečně či zcela znemožňuje splnění tužby druhého jedince.^[2]. Konflikt je situace, kdy dojde k narušení rovnováhy, představuje destabilizující aspekt, který způsobí změnu ve fungování systému.^[3]Tématem konfliktů se primárně zabývá sociální psychologie.

Dělení konfliktů

Základní dělení konfliktů

1. Interpersonální konflikty - konflikty představ, názorů, postojů, zájmů
2. Intrapersonální konflikty - střet dvou neslučitelných tendencí nebo cílových představ, skupinové konflikty, meziskupinové konflikty^[1]

Dělení konfliktů dle Kurta Lewina

Kurt Lewin, americký sociální psycholog, vypracoval svou koncepci dělení konfliktů na základě teorie pole. V poli jedince se vyskytují motivy, které ho přivádějí do tenze, jež je pro člověka nepříjemná, a proto cítí potřebu se tohoto napětí zbavit.

1. Apetence - apetence - jedinec se rozhoduje mezi dvěma stejně přitažlivými variantám (viz Buridanův osel)
2. Averze - apetence - konflikt, při kterém je jedinec přitahován předmětem, který je pro něho atraktivní, ale zároveň obsahuje i značně negativní aspekt
3. Averze - averze - výběr mezi dvěma negativními možnostmi (výběr menšího zla)

Výzkumy konfliktů

• I.P.Pavlov - výzkum konfliktů, psům navozoval experimentálně neurózy tím, že jim vytvořil odlišné reflexy na kruh a elipsu, docházel pak zkracováním delší osy psychologické stržení jejich nervové soustavy
• Lurija - vytvářel dva typy konfliktů u člověka - volby cíle a narušení cest řešení
• L. Festinger se věnoval se konfliktům v myšlení, nejznámější je teorie kognitivní disonance
• dále se konflikty zabývali Miller, Mowrer

Řešení konfliktů

Řešení konfliktu může být:

1. tvůrčí - člověk vykazuje schopnost nejen volit mezi existujícími cíli, nýbrž i vytvářet v poli myslitelných cílů řešení nová, nová řešení jsou někdy dokonalejší než již přítomná (kompromisní cíle)
2. obranné - tendence vnímat jako příznivější tu alternativu, kterou si člověk zvolil na úkor těch, které opustil, mechanismus racionalizace - opačná tendence u neurotiků, vede k chronické nerozhodnosti

Styly řešení konfliktu:

1. individualistický styl - co nejvíce na sebe orientovaný
2. soutěživý - při řešení jde hlavně o jeho vítězství
3. rovnostářský - snaha o minimalizaci výsledných rozdílů mezi zainteresovanými
4. korporativní - snaha, aby obě strany konfliktu získaly co nejvíce

• Mikšík uvádí následující styly:

1. únikový
2. kompetetivní
3. přizpůsobivý
4. kooperativní
5. kompromisní^[1]

Konflikt a frustrace

Důležitým pojmem relevantním ke konfliktu je frustrace - psychický stav vyvolaný překážkou na cestě k cíli, ohrožení, či oddálení jeho dosažení.^[1]. Stupeň frustrace závisí na důležitosti neuspokojené potřeby či nedosaženého cíle. Míra frustrace je tedy individuální, jedná se o subjektivní vnímání té které potřeby nebo cíle.^[4]

• charakter překážky, bránící dosažení cíle, může být:

1. vnitřní - pocity viny, stydlivost
2. vnější - jednání druhé osoby

• dle Karen Horneyové vzniká frustrace z rozporu mezi egoismem a altruismem, potřebou a skutečnou možností jejího uskutečnění, teoretickou lidskou svobodou a nemožností ji uplatnit

• reakce na frustraci je závislá na vnitřních dispozicích jedince, mezi nejčastější reakce patří:

1. regrese - návrat k dřívějšímu vývojovému stupni, kde pociťujeme větší bezpečí
2. fixace - stereotypní forma chování redukující úzkost
3. růst hladiny motivace
4. agrese - nejtypičtější případ
5. kompenzace - nalezení náhradního objektu
6. bagatelizace - znehodnocování nedosažitelného ("kyselé hrozny")
7. racionalizace - ("logické") zdůvodnění neúspěchu ^[1].

Odkazy

Reference

1. ↑ ^{1,0 1,1 1,2 1,3 1,4} Výrost, J., & Slaměník, I. (2008). Sociální psychologie. (2., přepracované a rozšířené vydání). Praha: Grada Publishing, a.s..
2. ↑ Křivohlavý, J. (1973). Konflikty mezi lidmi. Praha: Avicenum
3. ↑ Plamínek, J. (1994). Řešení konfliktů a umění rozhodovat. Praha: Argo.
4. ↑ Paulík, K. (2010). Psychologie lidské odolnosti. Praha: Grada Publishing a.s.

Použitá literatura

• Výrost, J., & Slaměník, I. (2008). Sociální psychologie. (2., přepracované a rozšířené vydání). Praha: Grada Publishing, a.s..

Doporučená literatura

• Buridanův osel. (2013). Retrieved from: http://cs.wikipedia.org/wiki/Buridan%C5%AFv_osel