<?xml version="1.0"?>
<api>
  <query-continue>
    <allpages gapcontinue="Sexuální_orientace" />
  </query-continue>
  <query>
    <pages>
      <page pageid="36" ns="0" title="Rizikové sexuální chování">
        <revisions>
          <rev contentformat="text/x-wiki" contentmodel="wikitext" xml:space="preserve">Soubor projevů chování, které doprovázejí sexuální aktivity a současně vykazují rizika v oblasti zdravotní, sociální a dalších oblastech. Takové chování může být přitom ve společnosti relativně častým jevem (např. nechráněný pohlavní styk při náhodné známosti, promiskuitní chování nebo rizikové sexuální praktiky).

Do této oblasti zařazujeme také kombinaci více typů rizikového chování (např. kombinaci užívání návykových látek a rizikového sexu) a také nové trendy zvyšující riziko především v oblasti sociální (např. zveřejnění intimních fotografií na internetu, jejich zasílání mobilním telefonem, či nahrávání na video). Takové aktivity totiž přinášejí vysoké riziko zneužití takového materiálu.

==AIDS==
Není to tak dávno (přesněji dva roky), kdy zemřel, dle mého uvážlivého tvrzení, jeden z největších vědců a chemiků na této planetě. Jeho jméno je Antonín Holý a měly bychom být právem hrdí, že tento člověk se narodil v našich končinách. Je tedy smutné, že tohoto giganta světové vědy v našich končinách skoro nikdo nezná. Co objevil zajímavého? Vyvinul řadu antivirotik, která zmírňují brutální dopad, které má na tělo AIDS. I díky němu se ti, kteří se léčí, dožívají mnohonásobně většího věku než ti bez léčby.

AIDS, z anglického Acquired Immune Deficiency Syndrome, česky Syndrom získaného selhání imunity, je soubor příznaků a infekcí, který je následkem poškození imunitního systému člověka virem HIV. Nemoc HIV/AIDS byla poprvé zaznamenána v roce 1981 a od té doby se jí nakazily desítky milionů lidí, nejhůře postižené jsou některé africké státy. Přestože se léky na tlumení HIV/AIDS neustále zdokonalují, nemoc stále zůstává nevyléčitelnou a smrtelnou.

===Přenos===

Virus HIV je velmi citlivý k zevním vlivům, ničí ho běžné fyzikální a chemické prostředky, např. teplota nad 60o C, běžné dezinfekční prostředky, např. chlorové preparáty. Po zaschnutí virus HIV záhy hyne.
Virus HIV se vyskytuje v tělesných tekutinách, zejména v krvi, spermatu, poševním sekretu a v mateřském mléku. Aby došlo k infekci musí do organismu člověka proniknout určité množství viru HIV, hovoříme o tzv. infekční dávce. Jsou známy pouze tři způsoby přenosu infekce HIV:

 '''1. Nechráněným pohlavním stykem'''

Jde o nejčastější cestu přenosu. Vysoce riziková je kondomem nechráněná soulož do pochvy a konečníku s partnerem, u něhož si nejsme naprosto jisti, že je HIV negativní. Bez rizika není ani nechráněná soulož do úst (orální sex). Riziko je nejvyšší při nechráněném styku do konečníku, jak pro pasivního partnera při styku dvou mužů, tak i pro ženu u heterosexuálních párů. Riziko přenosu infekce HIV z muže na ženu je výrazně vyšší než z infikované ženy na muže, což souvisí s vyšším množstvím viru HIV ve spermatu než v poševním sekretu.
Dostatečnou ochranu, i když ne stoprocentní, poskytuje pouze kondom (prezervativ). Přerušovaná soulož ani hormonální antikoncepce nepředstavuje vůbec žádnou ochranu před infekcí HIV a jinými sexuálně přenosnými infekcemi. Poševní pesar snižuje riziko HIV jen nepatrně.

Riziko nákazy virem HIV dále zvyšuje přítomnost jiných sexuálně přenosných infekcí, oděrek a poranění v oblasti pohlavních orgánů. Vhodné je tedy používat při chráněném sexuálním styku zvlhčující prostředky, tzv. lubrikační gely. Je nezbytné používat lubrikační prostředky na bázi vodních roztoků. Lubrikační prostředky na tukové bázi totiž ochranné vlastnosti latexového kondomu narušují.
Také při orálním sexu, tedy při dráždění pohlavních orgánů partnera ústy, nelze možnost nákazy vyloučit. Riziko se zvyšuje při kontaktu úst s ejakulátem (spermatem a preejakulační tekutinou), poševním sekretem a zejména při styku s menstruační krví. Obdobně je tomu při výskytu jiných sexuálně přenosných infekcí u některého z partnerů. Ochranou je buď použití kondomu u muže nebo alespoň zamezení styku s pohlavními sekrety jak u muže, tak u ženy.

 '''2. Krevní cestou'''

*podáním infikované krve nebo krevních přípravků. V současné době je tento způsob přenosu v rozvinutých zemích, mezi které naše země patří, téměř vyloučen.V České republice jsou od roku 1987 všichni dárci krve kontrolováni, zda jejich krev není infikována virem HIV. Při drobných poraněních je nebezpečí nákazy virem HIV od infikovaného člověka nepravděpodobné, protože k infekci je třeba určité množství viru. Je však třeba se vyvarovat společnému užívání hygienických potřeb, jako kartáčku na zuby a žiletkám, stejně tak jako nedostatečně sterilizovaným nástrojům při provádění některých kosmetických úkonů (tetování, propichování ušních boltců, piercing apod.).
*při injekčním užívání drog Sdílení injekčních jehel, stříkaček i roztoku drogy může vést k infekci HIV u injekčních uživatelů drog, pokud je některý z nich nakažen virem HIV. V dnešní době představuje přenos infekce HIV u injekčních uživatelů drog nejčastější způsob přenosu v některých zemích jižní a východní Evropy.

 '''3. Z matky na dítě'''

Těhotná žena infikovaná virem HIV může nákazu přenést i na své dítě jak během těhotenství, porodu tak i kojením. Dnešní medicína je schopna omezit riziko přenosu infekce HIV z matky na dítě asi o dvě třetiny a snížit nebezpečí zdravotní zátěže pro matku. Pokud se žena rozhodne těhotenství ukončit, je HIV pozitivita zdravotním důvodem k interrupci. 

 
'''Jak se virus HIV se nepřenáší'''
----
*Při běžném společenském styku
Například podáním ruky, používáním telefonního sluchátka, během společného pobytu v místnosti.

*Společným užíváním nádobí
Nikdy nebyla prokázaná HIV infekce u členů domácnosti, kteří s HIV pozitivním bydleli, ale neměli s ním sexuální styk a nesdíleli s ním injekčně drogy.

*Polibkem
Sliny HIV pozitivního sice mohou obsahovat HIV virus, ale ve velmi malém množství. Navíc jsou ve slinách obsaženy látky, které virus ničí. Přenos HIV viru touto cestou nebyl nikdy prokázán.
Za ne zcela bezpečné lze ovšem považovat tzv „ hluboké&quot; neboli „francouzské&quot; líbání, kdy může dojít k drobným poraněním v ústech.

*Objímáním
Existují sexuální praktiky (např. tzv. „petting&quot;), které lze označit z hlediska možností přenosu HIV jako nerizikové. Sem patří objímání, mazlení.

*V sauně, v bazénu
Pokud ovšem někdo, jako staří Římané, nepoužívá těchto zařízení k sexuálním radovánkám.

*Hmyzem
Nejpřesvědčivějším důkazem je, že i přes vysoký výskyt bodavého hmyzu v Africe se dosud nepodařilo prokázat přenos viru HIV po bodnutí hmyzem. Navíc bylo prokázáno, že se virus HIV nemnoží v zažívacím ústrojí hmyzu.

=== Prevence ===
Protože se sexuálním životem bývají obvykle spojena určitá rizika je prevence HIV/AIDS spojena se změnami sexuálního chování. Kromě sexuální abstinence existují další dvě strategie účinné prevence HIV/AIDS:

*Vzájemná věrnost dvou sexuálních partnerů. Pokud dojde k porušení věrnosti, pak je třeba nejméně dva měsíce zůstat bez sexuálních styků nebo přejít k praktikám bezpečnějšího sexu, než HIV test vyloučí případnou HIV infekci.
*Bezpečnější sex. Riziko infekce virem HIV nemusí vést k velkým úzkostem a omezením ani u lidí, kteří dosud nemají stálého partnera, pokud dodržují zásady bezpečnějšího sexu. Mezi ně patří důsledné použití kondomu a vhodného lubrikačního gelu při každé souloži do pochvy i konečníku. Bezpečnějším sexem rozumíme také provádění tzv. „nekoitálních praktik&quot;, (mazlení, tělesné dotyky a sexuální dráždění bez soulože) při nichž může rovněž dojít až k plnému sexuálnímu uspokojení bez přímého pohlavního styku.

Označení AIDS strašákem, kde konečná stanice je smrt, může působit přesně, avšak nedostatečně. Řada lidí totiž stále podstupuje rizikové sexuální chování, důkazem je toho nedávný nárůst infikovaných v naších zemích. Promiskuita je, hlavně u mladších ročníků, poměrně obvyklou věcí, která je často společností tolerována (fráze typu – Potřebuje se vyblbnout; Je nevyskákaná, nevybouřená). Opusťme myšlenky typu, jestli je to správně či ne. Co je však důležité, tak to je bezpečnost, a teď opravdu nebereme v potaz případnou deviaci sexuálního partnera, ale jestli je sexuální styk rizikový či ne. Dá se říci, že každé promiskuitní chování je rizikové, avšak např. s použitím kondomu se riziko snižuje několikanásobně. Prezervativy jsou dostupné v podstatě v kterémkoliv obchodě (drogerie, lékárna, supermarket, benzinová pumpa) a cenová dostupnost je také obrovská (cca pár desítek korun). Použití je také velmi snadné a rychlé, avšak troufám si říct, že ve většině případů náhodného sexuálního vzplanutí je sex nechráněný. K tomu přičteme i další riziko, kdy k velké části těchto známostí, je pod vlivem alkoholu či omamných látek, které člověka nutí porušovat hranice a vede k větší nezodpovědnosti. 

----
Dalším faktorem, který může mít vliv na tento nárůst nakažených je i rychlejší sexuální dospívaní mladistvých, které však nejde ruku v ruce s psychologickým a sociologickým zráním. Mladiství často vstupují do sexuálního života bez ohledu na jakékoliv následky, aniž by jejich osobnost byla na takový krok připravena. Sexuální život a sexuální styk samotný nejsou činnosti, které by se měli dělat bez rozmyslu, protože následky můžou být fatální. I samotné těhotenství může být tvrdý útok na biologické i psychické procesy dívky v pubescentním věku. 
Můžeme spekulovat a diskutovat, jakou roli má dnešní dostupnost informací díky internetu v porovnání s minulostí. Dříve bylo znatelně náročnější si opatřit informace o sexu nebo i pornografii a např. dnes se zdá směšný typický prvek dřívější doby, kdy pubescentní chlapci si potajmu prohlíželi pornočasopis nalezený u otce v zásuvce. Nyní se během několika vteřin každý mladistvý dostane na jakýkoliv pornografický materiál s jakýmikoliv praktikami.

Co je však silnou prevencí nerizikového sexuálního chování, tak to je určitě sexuální výchova v rodině a ve školách. Velmi často tabuizované téma, které by tabu být nemělo, protože dostatečná sexuální výchova vede k větší odpovědnosti v sexuálním životě (samozřejmě je zde silný individuální faktor, ale sexuální výchova má vliv nezanedbatelný).

Pohlavní život k lidem patří stejně jako ke každému živočichovy, avšak je třeba se chovat zodpovědně. Z prevencí v pohlavním životě lze vyjmenovat např. sexuální věrnost, používání prezervativů či sexuální abstinenci. Pokud došlo k rizikovému pohlavnímu styku, je jistě záhodno si nechat udělat HIV testy. 
Závěrem je třeba říci, že nejdůležitější orgán, k nejen sexuálnímu životu, je mozek. S jeho používáním lze předejít velkým komplikacím.

==Zdroje==
*www.prevence-praha.cz
*www.aids-hiv.cz
*www.szu.cz</rev>
        </revisions>
      </page>
      <page pageid="32" ns="0" title="Rodina">
        <revisions>
          <rev contentformat="text/x-wiki" contentmodel="wikitext" xml:space="preserve">__TOC__
Rodina je v sociologii solidární skupina osob navzájem spjatých manželstvím, příbuzenstvím nebo adopcí, které spolu dlouhodobě žijí a jejíž dospělí členové jsou odpovědní za výchovu dětí. Z hlediska rodičů jde o rodinu prokreační, z hlediska dětí o rodinu orientační. Další definice vymezují rodinu prostřednictvím jejích funkcí: funkce reprodukční, sociálně ekonomické, kulturně výchovné, sociálně psychologické a emocionální.

Základní (&quot;jádrovou&quot;) rodinu tvoří muž, žena a jejich děti, zatímco rozšířená rodina zahrnuje i další příbuzné (prarodiče, tety, strýce, bratrance atd.) Vedle monogamního či párového uspořádání rodiny může být i rodina polygamní (obvykle patriarchální), polyandrická, případně neúplná rodina s jedním rodičem.


==Definice rodiny==
Velký sociologický slovník vymezuje rodinu jako &quot;původní a nejdůležitější společenskou skupinu a instituci&quot; s hlavními funkcemi reprodukce, výchovy, socializace a přenosu kulturních vzorů.

Sociologický slovník J. Jandourka jako &quot;formu dlouhodobého solidárního soužití osob spojených příbuzenstvím a zahrnující přinejmenším rodiče a děti.&quot;

Jozef Výrost definuje rodinu následovně: „Rodina je jakýmsi nejuniverzálnějším socializačním činitelem, který poskytuje jedinci identifikační vzory, seznamuje ho s předpokládaným chováním pro mužskou a ženskou roli. Učí jedince reagovat žádoucím způsobem v procesu interakce a umožňuje mu praktické ověření získaných dovedností v rámci rodiny. Uplatňuje se jako regulátor chování jedince a poskytuje mu společensky žádoucí normy. Pod vlivem rodinného působení se vytváří postoj k personálnímu okolí, k sobě samému i společnosti obecně“.

Jiřina Máchová rozlišuje tato pojmová vymezení rodiny:

*Rodina „základní“ (také jádrová či nukleární) se skládá pouze z otce, matky a dětí, kteří žijí pohromadě.
*„Rozšířená“ (široká) rodina zahrnuje kromě již zmíněných také další příbuzné, jako prarodiče, strýce, tety, bratrance a sestřenice atd. Vcelku se blíží pojmu příbuzenstvo.
*Rodina „orientační“ je taková, ve které se daný jedinec narodil.
*„Rozmnožující“ (prokreační) rodinou se rozumí nová rodina, kterou dvojice zakládá novým manželstvím.

Legální definice rodiny v právním řádu České republiky

Český právní řád rodinu nebo její členy obecně neurčuje. Např. trestní zákoník sice obsahuje ve své části druhé, hlavě IV., trestné činy proti rodině a dětem, ale definici rodiny neobsahuje.[5] Činí tak jen některé zvláštní zákony, ale vždy jen pro své vlastní účely, neobsahují tedy obecně použitelné vymezení rodiny.

Přitom ještě všeobecný zákoník občanský, platný v této části na českém území až do roku 1950, tak činil a za rodinu bral rodiče se všemi jejich potomky. Občanský zákoník platný až do roku 2014 se o rodině zmiňoval pouze letmo a neurčitě při vypořádání společného jmění manželů a při vrácení daru. Také zvláštní zákon o rodině také žádnou definici neobsahoval, ale o jejím vzniku pojednával pouze v souvislosti s uzavřením manželství, jehož účelem je právě založení rodiny.

Nový občanský zákoník od roku 2014 pouze stanoví, že „rodina, rodičovství a manželství požívají zvláštní zákonné ochrany,“ jednoznačnou definici rodiny opět neobsahuje. Zůstává nicméně u principu, že hlavním účelem manželství je založení rodiny a v takovém případě hovoří o „rodinném společenství“ či „rodinné domácnosti“. Jako samostatný pojem je pak definován rodinný závod, kterého se mohou účastnit manželé nebo alespoň s jedním z nich i jejich příbuzní až do třetího stupně nebo osoby s manžely sešvagřené až do druhého stupně.

V jiných evropských zemích je však situace jasnější, a to nejen v těch, kde existuje stejnopohlavní manželství. Například anglický Zákon o registrovaném partnerství z roku 2004 mluví výslovně o „dětech rodiny“ (children of the family) a upřesňuje, že se jedná buď o dítě obou rodičů nebo jakékoli jiné dítě [...], které oba vychovávají jako dítě rodiny.

== Členové rodiny ==
*matka / otec
*dítě (holka/kluk)
*bratr
*sestra
*dědeček/babička
*bratranec/sestřenice
*strýc/teta
*synovec/neteř

== Typy rodiny ==
*1. rodina základní nebo-li nukleární. Patří sem muž+žena+dítě (děti) 
*2. rodina orientační. Rodina, ze které pocházím 
*3. rodina prokreační. Taková rodina, kterou sám vytvářím (vyhledání partnera, soužití, děti) 
*4.rozšířená rodina. Taková rodina, kde jsou další členové rodiny (babička, strýc, synovec aj.) 
*5. neúplná rodina. Dítě (děti) žijící pouze s jedním rodičem (prarodičem aj.)

== Funkce rodiny ==
Funkce rodiny záleží na podmínkách které mohou být určeny státem,kulturou, společností aj.
Základní funkcí rodiny je funkce '''reprodukční /biologicky-reprodukční''' -tedy početí potomka, kterého rodina bude řádně vychovávat.

Další funkce: 
*'''kulturní'''
*'''sociálně-ekonomická'''
*'''výchovná'''
*'''emocinální'''
*'''ochranná'''

různé zdroje ještě uvádějí další funkce rodiny např. relaxační, estetickou aj.

== Životní cyklus v rodině ==
Jedná se o určité změny v struktuře soužití, které mohou mít různé příčiny: děti, rozvod, svatba, důchod aj.) Každý určitý krok ve vývojové etapě vztahů a rodiny má svůj význam. Můžeme sem zařadit např. hledání partnera, soužití s partnerem, sezdáni (manželství), narození dětí, puberta dětí, aj.

== Dysfunkční rodina ==
Jde o rodinu, kde nefunguje vše tak jak má. Dysfunkce může mít mnoho příčin, nemusí se vždy jednat o rodinu, kde jeden nebo více členů chybí, ale může to být zapříčiněno i &quot;neprojevováním“ určitého člena rodiny. Tento člen většinou neplní svou úlohu v rodině tak jak má, poté dochází k narušení rodiny jako celku. Můžeme sem zařadit: popírání či neřešení konfliktů a problémů ze strany jednoho nebo více členů, rigidní role, potlačování identity aj.

== Zdroje ==
*MOŽNÝ, Ivo. Rodina a společnost. Praha: Sociologické nakladatelství, 2006.  ISBN 80-86429-58-X.
*SOBOTKOVÁ,I., Psychologie rodiny, Praha: Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-250-8</rev>
        </revisions>
      </page>
    </pages>
  </query>
</api>